Skip to main content

Tajemství vlčích stop (Ukázka, strana 99)

Page 1

*** Bolest hlavy se stupňovala. Pomalu přicházel k sobě. Cítil, že ho někdo pevně svírá za rameno, aby nespadl. Noha bolela o poznání méně. „Hm,“ zamyslel se Mirilasovi povědomý hlas, „vypadá to, že se nám probouzí. Co s nim?“ Mirilas pootevřel oči. Před sebou uviděl rozmazanou siluetu postavy. Tušil, že to bude jeden z těch, co jej přepadli. Ale jak to, že znali jeho jméno? „Vítej mezi náma,“ řekl. „Co po mně chcete?“ vyloudil ze sebe Mirilas. „Už jsi nám toho dal dost.“ Elf zaostřil na svůj batoh ležící na zemi. Uslyšel cinkání mincí. „Ale… můžeš nám toho dát víc. Renard má zájem vo nový přírůstky. Vždyť už je to dlouhá doba vod poslední zásilky.“ „Nechte mě jít. Plním důležitý úkol pro mého pána. Bude mě hledat. Zeman zburcuje biřice a najde vás. Přijde s vojskem. Prohledá každou jeskyni v Rualu,“ zachoval chladnou hlavu. Ležérní postoj zloděje před ním ale mluvil za vše. Snažil se zaostřit zrak. „To je roztomilý. Von si myslí, že jsme pořád v jeho kraji.“ Udělal dva krkoy k němu. „Jsme daleko vod tvý domoviny. Tady tě nikdo hledat nebude.“ Pohlédl na zloděje za ním. „Odveď ho!“ pokynul. „Dobře. Hodim to k těm dvoum dalším,“ odvětil. Mirilas snad poprvé začal pořádně vnímat. To určitě mluvil o Anamirovi s Freanarem. Nejspíš je také přepadli v lese a pak si počkali ještě na něj. Nebo to byli jiní chudáci, kteří skončili jako kořist neúprosných 98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509134


lapků? Jestli jeho noví přátelé opravdu utekli s jeho věcma, asi by si zasloužili tenhle osud, pomyslel si naštvaně. Podle toho, co zvládl vnímat s bolavou hlavou, tak kulhal po tvrdé půdě, kde většinou nízká tráva ustupovala kamennému povrchu. Vzduch byl řidší a chladnější. Podle stínů se blížil večer. Ztrávil celý den v bezvědomí. Náhle na něj padl stín a obklopily ho stěny jeskyně. Co s nimi vůbec zloději zamýšlí? Už bylo divné, že Mirilase jen neokradli. Vzali ho s sebou. Proč by se s ním tahali, když mu cennosti sebrali? Chtějí se snad pomstít za mrtvého přítele? Zabil ho vůbec? Zabijí oni jeho? Ještě než se pořádně zamyslel, zloděj se svou obětí zastavil před mříží v zemi. Klíčem na velkém kotouči ji otevřel a přinutil Mirilase vlézt dolů. Byla to dutina ve skále, sáh vysoká a široká tak akorát pro pět osob. Byla to dokonalá cela. V rohu, co nejdále od mříže, seděli Freanar s Anamirem. Nevěřícně zírali na nového spolubydlícího. „Tak tady jsi,“ promluvil Freanar, jak nad nimi cvakl zámek. „Jo. Tady jsem,“ přitakal naštvaně. Mirilas nemohl říct, že je rád viděl. Cítil se zrazený. Prohmatal si zraněné lýtko. Nohu měl ošetřenou. Šipka byla venku a rána čistě obvázaná. „Až se mi ti parchanti dostanou pod ruce, tak je osobně vykopu z mé země,“ procedil Anamir skrze zaťaté zuby. „Možná to jsou parchanti, ale oni nejsou ten důvod, proč jsme tady skončili.“ „Cože?“ nechápal. „To co jste udělali, bylo podlé.“

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509134


Blonďatý elf na něj zmateně pohlédl. Rozhodně se mu nezamlouval Mirilasův rázný tón. „Pochybuješ snad o mé cti?“ naštval se. „Ano pochybuji. Tak jako vy by se žádný slušný elf nezachoval,“ Mirilas také zvýšil hlas. „Taková drzost!“ vyštěkl Anamir. „Možná jsem v životě chyboval, ale nikdy ne úmyslně. A to, že mě z ničeho nic začneš urážet… Měl by ses nejprve zamyslet sám nad sebou!“ „Cože?! Tohle…“ „Ticho!“ přerušil je hlasitě Freanar. Oba zaskočil a zmlkli. „O čem se proboha vy dva hádáte?“ Elfové se na sebe podívali. „O tom, že jste do Lotherinu vyrazili beze mě,“ vysvětlil Mirilas. Anamir pozdvihl obočí. „O čem to mluvíš?“ „Přeci o tom, že jste odešli sami. I s mým batohem. Nečekali jste na mě, jak jste slíbili. Kdybych vás nemusel hledat, tak neskončím tady,“ plácl rukou do kamene. „My jsme ale neodešli,“ vložil se do toho opět Freanar. „Alespoň ne dobrovolně. Nás odvedly tyhle svině, copak tebe ne?“ „No ano, ale přepadli mě v kopcích za Durasem. Hledal jsem vás tam.“ „Ty jsi nás hledal?“ povzdechl si Anamir. „Mirilasi, oni nás z té vesnice odvlekli.“ Konečně to začalo dávat smysl. „Aha. Já… Omlouvám se. Nenapadlo mě, že...“ mluvil upřímně Mirilas, nevěděl však, jak dokončit větu. Snažil se urovnat si nové poznatky v hlavě. 100 Ukázka elektronické knihy


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Tajemství vlčích stop (Ukázka, strana 99) by Kosmas-CZ - Issuu