M ATTHEW H UGHES / M ASQUELAYNE N EPOROVNATELNÝ
A JEHO PŘÁTELÉ
Pěkně ho vodili za nos a přinutili, aby pátral po něčem, co nikdy nebylo a co nikdy nenajde. A teď se mu bezpochyby smějí, posmívají se mu. Představil si, jak se Lurulan kroutí a paroduje jeho manýry, jak se Ombbo šklebí a ten odpudivý Kremploud se culí a vymýšlí nové způsoby, jak se zalíbit svým pánům. Dočkám se své pomsty, zaříkával se Masquelayne, a bude to pomsta taková, že se mrtví rozechvějí v hrobech a dosud nenarození ještě raději odloží příchod na svět. Znovu se obrátil ke svým thaumaturgickým zdrojům. Nyní ale nehledal žádný falešný grál a smysl všeho usilování viděl v duchu zřetelně. Začne s Lurulanem z rudé školy. Lurulan si říkal „Excelentní“, ale druzí mu tak říkali málokdy. Byl to středně zdatný uživatel magie, který byl nucen se opírat hlavně o pomůcky, protože mu scházela skvělejší „potence axiálních volních kapacit“, jak thaumaturgové květnatě říkali síle vůle. Tajemstvím toho, jak ho dostat, bylo zastihnout ho někde dál od jeho hromkamenů a donucovacích krystalů. Lurulan se marnivě pyšnil svým tělesným zjevem. Udržoval si auru mládí a nejraději se dával vidět v podobě mladíka, jenž sotva vstoupil do mužné dospělosti, ale přitom byl nejméně o století starší než Masquelayne, který byl sám už značného věku. Toho efektu dosahoval Lurulan zčásti používáním Ibistovy blaživé přitažlivosti, ale jen pouhá vnějškovost mu nebyla dost. Marnivost po něm vyžadovala, aby zdánlivé podtrhl i věcným, a tak pravidelně navštěvoval občerstvující prameny v údolí Taza-che. Masquelayne čekal v záloze u cesty mezi Lurulanovým panským sídlem a Taza-che. Ukryl se prostředky hmotnými i magickými a díval se, jak rudý čaroděj klouzavě letí přes krajinu v neproniknutelné bublině hymestrické síly. Tento dopravní prostředek ale má vadu: můžete vklouznout do zčeřeného prostoru za bublinou a neodhaleni ji následovat. Což také Masquelayne udělal, vpravil se do vzdušné brázdy a dorazil k pramenům, právě když Lurulan vystupoval ze svého přepravního zařízení, svlékal si hábit a vysoké boty a chystal se vnořit do vody. „Ha!“ pravil Masquelayne. „Dopadl jsem tě.“ Lurulana to vyvedlo z míry, ale rychle se vzpamatoval. Jeho ruce i prsty zaujaly přesné pozice, otevřel ústa a chystal se promluvit. Masquelayne však měl tu výhodu, jež přichází s promyšlenou přípravou. Než rudý čaroděj vystoupil z bubliny, on už vyslovil zaklínadlo Venathova progresivního donucení, takže mu stačilo lusknout prsty a zbavil Lurulana řeči. Bez váhání přikročil k další fázi útoku. Když mu Donucení začalo znehybňovat svaly, natáhl Lurulan ruku. A jeho hůlka s rubínovým koncem se už vrtěla a vymaňovala se z kapsy hábitu, jen mu vletět do dlaně. Ale Masquelayne předvídal, že jeho soupeř se bude spoléhat na pomůcky, a na první pořadí ve své mysli – 107 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509121