mohou vnímat jako kritiku i prostou věcnost a ti velmi empatičtí dokážou už jen nepřítomnost citu vnímat jako ránu. Proto je také pro mnohé z nich tak těžké při diskusích věcně argumentovat. V komunikaci se vždy soustředí na to, jaký vztah k nim jejich protějšek má. Neustále zkoumají, jakou mají pro svůj protějšek hodnotu, a vydávají spoustu energie a síly na vytváření nebo udržování harmonie. Přitom často prošvihnou příležitost zastávat své hodnoty a vyjadřovat své potřeby. Většina z nich neměla šanci poznat, že stát si ve správný moment za svým je velmi posilující zážitek. Proto často nemohou pochopit, že jiní lidé tak snadno zvládají takové věci, jako je například víceméně otevřeně vyjádřit kritiku vůči druhému, jasně zastávat jiné stanovisko a přijmout rozladění, které tím vzniká. Jako velmi citlivá maminka se dříve nebo později dostanete do bodu, kdy bude vyžadován váš názor. Ať už se jedná o to, jaká dětská výživa je pro vaše dítě lepší, jestli ve skleničkách, ta domácí, či ve formě jednotlivých zamrazených porcí, nebo když chcete učiteli vysvětlit citlivou stránku svého dítěte – je od vás jako od matky vyžadováno, abyste měla své stanovisko a vydržela kritiku (i takovou, kterou vnímáte jenom nepřímo). Ale jak by to mělo probíhat? Není snadné si udělat svůj názor a zastávat ho, když se zároveň dokážete vcítit do druhého a umíte pochopit, co váš protějšek myslí. V zásadě je to velmi hezká vlastnost, že se hypersenzitivní lidé umějí vžít do pocitů a myšlenek druhých lidí. Je to velká vzácnost, kterou máte k dispozici, a vaše děti to také dokážou ocenit. Na druhou stranu může toto nadání vést k tomu, že jste chápavá a empatická i tehdy, kdy už dávno bývalo třeba někoho odkázat do patřičných mezí. Najít své stanovisko vám opět může pomoct vaše tělo. Když budete naprosto v souladu sama se sebou a s tím, co se děje, pak budete mít pevnou půdu pod nohama a budete vyrovnaná, klidná a přítomná. Pokud se cítíte tak nějak vratce a neklidně, pak ještě nejste zcela sama sebou. Ale k tomu, abyste uměla rozlišovat mezi tím, co přijímáte od ostatních, a vlastním já, potřebujete jistou rovnováhu. A k tomu je nutné mít od situace odstup. Abyste byla ve stavu vyrovnanosti co nejčastěji, můžete si několikrát denně klást následující otázky: ■ ■ ■ ■
Jak se cítím? Jak se cítí moje tělo? Čím se skutečně zabývám? Co mi dává sílu? V jaké oblasti svého života se cítím dobře, silně a bezpečně? A pozoruji tuto sílu a pocit bezpečí někde ve svém těle? ■ Co je potřeba, abych byla v rovnováze a více v souladu sama se sebou?
98 VELMI CITLIVÁ MAMINKA Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509118