Aga
a byl jsem v tu chvíli moc rád, že mi zůstaly alespoň kalhoty. „Mlč!“ „Mlč.“ Chan vyštěkl a sukra na mě zavrčel ve stejný okamžik. „Platíte mi kofolu,“ vzpomněl jsem si na staré pravidlo. Sice to má říct jeden z těch, co vyřkli něco současně, ale to oni nemohli tušit. Chanův ocas sebou mrskal sem a tam, a tak jsem si další vtípky raději odpustil. Zvlášť když dovnitř vstoupil další nečekaný návštěvník – kulšeš Sůran. Postavil se za luany a očima přelétl po místnosti. Jeho pohled upoutala Nataša v aspiku. „Kam si myslíte, že pana Moravce odvážíte?“ zeptal se pak a podíval se přímo na sukru. „Proč se ptáte?“ „Protože tu mám své muže a ti tu mají své zbraně,“ odvětil kulšeš. „Rozumím. To je pět pádných argumentů, které je třeba respektovat. Pak tedy vězte, že na tohoto muže je vypsaná odměna a Gilda sběračů se rozhodla ji získat.“ „To je bezesporu legitimní postup. Vaše trofej mi však dluží dvacet tisíc sekalů.“ „Nerad vás zklamu, ale u sebe je rozhodně nemá,“ prohlásil sukra.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509096