„Tady čekat nemůžeme,“ uznal. „Dostatečně bohatí diváci mají přístup do zákulisí. Zmizíme zadním vchodem.“ Vyřítili se chodbou. Vita klopýtla na kluzké podlaze a spadla, odřela si o dřevo dlaně, ale vmžiku byla zpátky na nohou a výraz v jejích očích nepotřeboval komentář. Běželi ke dveřím na jeviště, které byly pootevřené a jimiž proudil noční vzduch. Samuel do nich vrazil jako první. Bez varování se však prudce obrátil, rozrazil vedlejší dveře na chodbě a zatlačil Vitu dovnitř. Všichni tři se ocitli v kamrlíku s rekvizitami, kde panoval naprostý chaos: na policích povážlivě balancovaly vyskládané masky, peleríny a oslí hlava. Z hromady vlasů se vyklubala sada falešných knírů. „Co se děje?“ sykl Arkadij. „Teď není nejvhodnější chvíle na převleky.“ „Venku čeká nějaký muž,“ odpověděl Samuel. „Jak vypadá?“ chtěla vědět Vita. Samuel zavrtěl hlavou. „Zahlédl jsem ho jen letmo – ale byl vysoký a tmavovlasý. Tvářil se jako boháč a měl spoustu pomády ve vlasech.“ „To zní jako on.“ Vita se rozhlédla kolem sebe. Místnost neměla okno. „Jsme v pasti?“ „Půjdeme jinudy,“ řekl Samuel. „Přes foyer a hlavním vchodem jako všichni ostatní – splyneme s davem.“ Arkadij sundal z police otcův cylindr. „Nasaď si to.“ Vita 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509054