nakladatel nemalý finanční obnos. O této skladbě se dnes dočtete v každé publikaci o hudbě 20. století jako o „přelomovém“ díle, které přineslo nový pohled na hudbu. Výkladů 4’33’’ je mnoho: jak se hudbou stanou hluky ze sálu, jak máte naslouchat své vnitřní hudbě, jak je třeba mít na zřeteli, že hudba užívá i ticho… Když tyto výklady čteme, máme pocit, že jsme potkali novou Eroicu, novou Fantastickou symfonii, nového Tristana. Ani zde se však náš zdravý selský rozum neubrání pocitu, že někomu skáčeme na jeho šaškovský gag. Lze si vůbec představit, že by tímto přelomovým dílem třeba někdo absolvoval svá studia hry na klavír? Nicméně Cage je dnes podle mnohých spisů klasik, jeho tendence rozvíjí řada autorů a potkáme vše, co si jen můžeme vymyslet: na pódiu se podle notového zápisu louskají ořechy, orchestrální hráči hází na obrovský tam‑tam míčky, na klavír se staví do výšky dětské kostičky, dokud nespadnou… Takovéto produkce mohou být zábavou, a dokonce některé z nich mohou mít jakousi myšlenku. Jak už zde ale bylo nejedenkrát řečeno při jiných příležitostech: patří toto vše ještě do oboru hudby? Nevznikl tu nějaký jiný obor, který onu tradiční hudbu nahrazuje? Již přes sto let přináší autoři stále nový a nový typ používaného hudebního materiálu, přináší nová a nová – většinou vlastní – „pravidla hry“. Dnes ale abychom téměř na každé nové dílo z oblasti takzvané Nové (jiné) hudby měli svébytný šifrovací klíč. Můžeme vůbec po posluchači, pro kterého není hudba
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509004