norlorkainid mají též delší eliminační poločas. Terapeutickou hodnotu flekainidu, enkainidu či lorkainidu snižuje jejich proarytmogenní efekt, proto se již v praxi využívají minimálně.
Charakter substituovaného fenylacetamidu má rovněž disopyramid. Látka nepatří mezi anilidy, protože amidová funkce není v tomto případě součástí spojovacího řetězce. Disopyramid byl připraven v roce 1962 jako potenciální diuretikum. Strukturně je blízký anodynu normethadonu či některým H1-antihistaminikům odvozeným od propylaminu. Příbuznou strukturu, ve které je amidová skupina nahrazena hydroxylovou funkcí, má antiarytmikum pirmenol.
disopyramid
pirmenol
Velkou skupinu antiarytmik tvoří anilidy, původně připravené jako lokální anestetika. Dobrou antiarytmickou aktivitu mají anilidy substituované bazickými alifatickými kyselinami. V praxi se stále udržely nejstarší anilidy lidokain a trimekain, podléhají však rychlé metabolizaci na neaktivní N-dealkylované deriváty, a proto se musejí podávat injekčně (více 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508999