98 | žďár
moravskému řádovému domu ve Vizovicích.251 Pod ochranou pánů z Lipé zůstal žďárský klášter snad do poloviny 14. století. Od konce 30. let však o Žďár začal projevovat zájem markrabě Karel, který převzal na počátku 50. let ústav pod svá křídla. K definitivnímu „zestátnění“ kláštera došlo v roce 1363, kdy řeholní dům se všemi jeho majetky podřídil své komoře moravský markrabě Jan Jindřich.252 Vztahy Lichtenburků ke žďárskému ústavu zůstávaly po celé toto období velmi úzké. V roce 1303 založili bratři Oldřich a Rajmund z Lichtenburka při klášteře špitál pro chudé a finančně jej dotovali.253 Ve žďárském klášteře se od 80. let 13. století do pokročilého 14. věku konaly rodové schůzky Lichtenburků, jež zavedl v roce 1283 Jindřich z Lichtenburka. Scházeli se zde také Ronovci a spolu s nimi páni z Obřan a ze Švábenic, které všechny pojil ke žďárskému opatství blízký vztah a kteří zde měli též svá rodová pohřebiště. Během shromáždění se řešily i sporné otázky týkající se držby kláštera, jako právě v roce 1283, kdy zde byla ukončena pře o hranice mezi cisterciáky a bratry Hajmanem a Čeňkem z Přibyslavi. Výsledek jednání uznal klášterní práva na sporné území, oba páni z Přibyslavi naopak od žďárských mnichů dostali příslib pohřbu v konventním chrámu.254 Když se zakladatelská práva dostala do rukou pánů z Lipé, začali svolávat tato shromáždění oni. Kromě pánů z Lipé se schůzek zúčastňovali páni z Pirk štejna (vedlejší větev lipských Ronovců) a páni z Ronova; z Lichtenburků pak nejčastěji Bítovští a Krušinové, od roku 1372 také Pyknové z Lichtenburka. Posledně jmenovaní spolu s Hynkem Krušinou v roce 1372 také potvrdili dar 100 kop grošů, které žďárskému klášteru odkázal Jindřich z Lichtenburka.255 O několik let dříve, roku 1366, založil Zdeněk z Ronova v klášterním kostele oltář k poctě sv. Bartoloměje, kterému připsal různé platy, mimo jiné 6 kop gr. z hamru ve Velké Losenici. Všechny tyto finanční prostředky byly určeny pro anniversaria za členy jeho rodu, jež se měla u tohoto oltáře pravidelně sloužit.256 Ačkoli byl žďárský klášter soukromou fundací, nezůstával stranou zájmu českých panovníků. V roce 1264 povolil Přemysl Otakar II. cisterciákům využívat výtěžku ze stříbrných i zlatých dolů na klášterním panství a v tomto smyslu 251 Z titulu zakladatelských práv potvrdil Jindřich z Lipé v roce 1322 klášteru statky, jež cisterciáci dostali od rodu pánů z Obřan (CDM VI, č. 200, s. 151–152). V roce 1344 stejné potvrzení poskytl i jeho nástupce Pertold z Lipé (CDM VII, č. 540, s. 391). Další z pánů z Lipé, Jindřich, při své návštěvě Žďáru roku 1349 tuto držbu opětně konfirmoval (CDM VII, č. 921, s. 652–653). 252 T. Borovský, Zakladatelská práva žďárského kláštera do počátku 16. století; týž, Základy klášterního života (Prvních sto let žďárského kláštera), s. 57–59. 253 Dar svého otce Rajmunda potvrdil v roce 1323 Jindřich III. z Lichtenburka. (CDM V, č. 159, s. 167–168; CDM VI, č. 235, s. 175–176; č. 321, s. 240–241.) 254 J. Urban, Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho panského rodu, s. 133–134. Ke sporu viz CDM IV, č. 215, s. 282–283. 255 J. Urban, Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho panského rodu, s. 183–184. Jindřich z Lichtenburka, doložený v letech 1310–1356, byl stejně jako jeho otec Smil pohřben ve žďárském klášteře. 256 CDM IX, č. 430, s. 340–341.
dějiny cisterciáckého řádu III.indd 98
16.04.18 8:14 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508979