Roman Bureš
Tak to nebude kuše, řekla si zklamaně, ale vynaložila obrovské úsilí, aby na ní nebylo zklamání znát. Odklopila víčko krabičky. „Jé, to je krásný!“ Další obrovské úsilí, které musela vložit do vděčného a současně překvapeného úsměvu. Sama sebe se ptala, zda má ta přetvářka vůbec smysl, démoni nedokážou rozeznat jednoho člověka od druhého, těžko tedy poznají, jak moc je zklamaná. „Připnu ti ho,“ usmíval se Leviathan a pohnul páčkou. Křeslo neslyšně zajelo k její židli. Je to diamant,“ pochvaloval si starý mnich. „Cožpak o to, sám o sobě není nijak vzácný, ale opracoval ho osobně Chax, jeden z nejlepších šperkařů v Pandemoniu.“ Odepnul její staré barevné korálky a na krk jí pověsil těžký řetěz z bílého zlata posetý rubíny, na němž byl zavěšen jemně broušený růžový diamant velký jako Amálčina pěst. „Děkuju, strýčku,“ usmála se a objala ho kolem krku. Nechtěla, aby Leviathan poznal, že se zase netrefil. Nezasloužil si to. Ta váha ji táhla k zemi a diamant při každém pohybu tloukl do hrudní kosti mezi jejími malými ňadry. „Moc hezká práce,“ pochválila dárek Satanachia. Pak jí ta impulzivní démonka vzala hlavu
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508851