reakcí ptát. Beáta se k nim obvykle stavěla s naprostou ignorací, jakoby ani nevěděla, co se právě stalo, že se chovala jinak než obvykle, jako kdyby tam před chvílí ani nebyla. Vypadala, že nechápe, na co se jí ptají. Pokud kdokoliv začal hovořit a vyptávat se na její podivné chování, vymluvila se na únavu anebo něco jiného, co jí pomohlo se vykroutit z jakékoliv diskuze na toto téma, a zpravidla ihned odešla. Alice se oprostila od jakýchkoliv emocí způsobených předešlým okamžikem a navázala na hovor, tam, kde se zpřetrhal. „Tak co ty? Jak se vede?“ zeptala se jí se skutečným zájmem. „Já ti ani nevím,“ opáčila Beáta a napila se dobře vychlazeného bílého vína. „Nějak se mi to všechno vymyká z rukou.“ „Co všechno?“ „Pohádala jsem se s Erikou, kvůli chlapovi. Jejímu. A peru se s vlastním životem, taky kvůli chlapovi. Svému.“ „Počkej, počkej, ty někoho máš?“ „Ale nemám. To Richard. Pořád na něj v poslední době myslím. Čím dal častěji. Možná i proto, že Erika někoho má a já o tom tím pádem víc přemýšlím. Pořád se mi cpe do hlavy.“ „Proč jste se vůbec rozešli?“ „To je právě to…“ odpověděla Beáta tiše, se znatelnou únavou v hlase a na moment ztichla. „Já se do něj zamilovala.“ „No a? To je přece důvod k oslavě, a ne k rozchodu, holka, seš vážně blázen. Tedy, nic ve zlém! Navíc, když jsi byla… no, je to tvoje věc, já nejsem 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508703
ta pravá, abych poučovala. Jak si se svým životem naložíš, tak jím i půjdeš. Nebudu soudit někoho, v jehož botách nechodím.“ „Já vím. Zní to pitomě. Ono je to složité, mnohem víc, než to vypadá. Já se nechtěla k nikomu připoutat. Mám tady určité poslání, úkol, nemůžu se uvázat k jednomu chlapovi a na všechno se vykašlat. K čemu jsou nám vůbec v životě muži? Je to sobecké plémě posedlé sexem, k ničemu jinému nejsou,“ zavrčela podrážděně. „A opravdu jsi to musela skončit? Nešlo by mít obojí?“ Alice přešla záštiplnou poznámku o mužích a soustředila se na to, co ji opravdu zajímalo. S napětím sledovala kamarádku a nesouhlasně potřásala hlavou. „Právě, že nešlo,“ vzdychla Beáta a přejela prstem po okraji sklenice, až vydala skřípavý zvuk. „Nebo jsem o tom aspoň byla vždy přesvědčená. V posledních dnech se do mě vkrádají pochybnosti, hrozně otravné pochybnosti. Jestli by to šlo nějak skloubit, že bych to třeba mohla nějak zvládnout. Ale on by to nezvládl. On ne. Nedokázal by se mnou takhle žít.“ „Jak to víš? Zkusilas to? Nezkusila.“ „No to mi teda pomáháš, to ti povím,“ otočila se na ni se smutným úsměvem Beáta. „Místo toho, abych si tady myšlenky ujasnila, do mě vnášíš ještě víc pochybností. Ale stejně tě mám ráda, ty moje advokátko lásky.“ „A já tebe! Na zdraví!“ Alice zvedla skleničku s vínem, aby si přiťukly. „A zamysli se nad sebou. Přece nebudeš žít sama jako poustevník.“ „Mám přece Stellu.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508703
„Dítě není chlap. Víš, jak to myslím. Seš normální ženská, s normálními potřebami, i když jsi tak trochu čarodějka.“ „My jsme takhle spokojené. Chlapa v životě nepotřebuju.“ „Ale potřebuješ. Jen o tom prd víš.“ Podívaly se na sebe a obě se vesele rozesmály. Beáta si pomyslela, jak moc by bylo skvělé, kdyby všechno v životě bylo tak snadné. Ale nebylo.
100
Ukázka elektronické knihy