ji brala za paži. Tentokrát matka působila klidněji, ale ta druhá se neusmívala a tvářila se obezřetně. A právě matka — se zjevnou pýchou — vedla svou společnici k páskou obehnaným sedačkám pro VIP hosty. Usadily se, společně sklonily hlavy a tiše si povídaly v nezvykle hlučícím sále — pozdravy, objetí, vtipkování a rodiny pokoušející se najít šest nebo třináct míst vedle sebe. Přece jen to bylo poslední představení. Sarah vyšla z osvětlovací kabiny, kde seděla s gayem Gregem Veltinem, a vrátila se do kostymérny, jenže tam panoval neskutečný chaos. Všichni členové souboru, v kostýmech a nalíčení, se shlukli okolo kostýmního výtvarníka pana Freedmana a předávali mu dárky. Počkala, než se rozjede první jednání, pan Freedman při derniéře sledoval představení z hlediště, pak z bohaté sbírky potenciálně užitečného odpadu vyhrabala zavírací nákupní tašku s uchy, uložila do ní vyžehlené košile a pěkně je vyrovnala na dno, aby se nepomačkaly. Dnes tady bude tašek spousta, většina s dárky pro pana Kingsleyho, s plyšovými medvídky s nápisem „Díky!“ nebo bonboniérami, ačkoli pan Kingsley nedávno hlásil: „Mám od Tima přísný zákaz — ŽÁDNOU DALŠÍ ČOKOLÁDU. Zkuste poděkovat bez kalorií!“ Kdysi by v pekárně naplnila krabičku čokoládovými rolkami, protože navzdory zákazům byla vášeň pana Kingsleyho pro čokoládu všeobecné známá. Převázala by krabičku mašlí, zaplatila za ni ze svého platu, koupila by panu King sleymu v papírnictví přáníčko a přemýšlela by, co do něj napsat. Tentokrát pro něj neměla nic. A nečekala, že by si všiml. Představení skončilo, ovace utichly a členové ansámblu se s velice špatně odstraněným make-upem vyhrnuli ze šaten, aby se kolem nich mohli shluknout členové rodiny
100 ↑
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508451
a seřadit se na fotky. Čas na improvizované zlomkovité přídavky. „Klidně mě zažaluj, zažaluj mě, no prosím, klidně mě zažaluj, ale JÁ TĚ MILUJUUUU!“ Rodinní příslušníci se začali trousit ven jen neradi, zatímco herci měli za deset minut sraz na jevišti, aby začali s úklidem, tak ať se stihnou odlíčit. Manuel prohodil pár slov s matkou a tou dívkou, která musela být jeho sestra, načež zamířil do chlapeckých šaten, odkud mu záhadným způsobem mizely úplně nové košile. Sarah postávala s taškou před hlavním vchodem do divadla, jelikož si nebyla jistá, na kterém z parkovišť zaparkovaly. Málem se s Manuelovou matkou a sestrou minula. Zahlédla je, právě když vycházely ven. Musela se rozběhnout, aby je dohonila. „Promiňte!“ zavolala za nimi. Kdyby to dopředu plánovala, nejspíš by si zjistila, jak se to řekne španělsky. Joelle by jí s tím třeba pomohla. Jenže to očividně neplánovala. „Promiňte. Ty jsou Manuela, ať si je odnese domů.“ Ženy se k ní překvapeně otočily. Sarah tašku na jeho matku doslova hodila, aby si ji musela vzít. „Manuelovy?“ podivila se matka se skeptickým výrazem, když se podívala dovnitř. „Je to dárek. Od pana Kingsleyho. Pro Manuela,“ řekla Sarah velice zřetelně, byť anglicky. Jeho sestra ale anglicky jistě mluvila. „Manuel s ním totiž chodí,“ dodala a rychle se otočila pryč. „Cos to říkala?“ vyhrkla ostře dívka. Ale Sarah už se rozběhla chodbou a zmizela. „…A ty režisérské poznámky si u sebe necháš celý jarní semestr. Nějaké otázky?“ zeptal se pan Kingsley. „Kde je Manuel?“ ozval se Colin. Neviděli ho od derniéry Frajerů a sazí. A to bylo ještě před Vánoci. Už před měsícem.
101 ↓
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508451
Sarah se pozorně zadívala panu Kingsleymu do tváře. Přála si v ní spatřit provinilý výraz. Očekávala, že z ní vyčte maximálně neklid. Nenašla ovšem vůbec nic. „Manuel má nějaké rodinné problémy,“ odpověděl s přehledem. „Doufejme, že se k nám brzy vrátí.“ Jenže to se nikdy nestalo. „Svině,“ sykla jí Joelle do ucha. „Sežeň si jinej odvoz.“ „A připadá mi nevhodné, mimořádně nevhodné, aby děti pracovaly ve škole dvanáct, někdy i čtrnáct hodin denně…“ „My nejsme děti,“ skočila matce do řeči Sarah. „Požadavky, které náš vzdělávací program klade, jistě nejsou pro každého,“ připustila paní Laytnerová, jejich po většinu roku neviditelná ředitelka, zcela irelevantní osoba s perlami. Paní Laytnerová chodívala na premiéry s čerst vou květinou připnutou na živůtku, přestřihovala stuhy na osvětlovacích pultech a byla citována místními novinami, když se jejich škola zařadila mezi desítku nejlepších vzdělávacích institucí. Sarah si nevzpomínala, že by ji byť jedinkrát potkala na chodbě v divadelním křídle. „Téměř profesionální praktická výuka dětí v tomto věku vyžaduje velký závazek. Přesto se domníváme, že naši studenti…“ „A ty jeho metody, metody toho učitele, mi taky připadají nevhodné.“ „Nezvyklé, snad. Pan Kingsley je úžasný muž, nekonvenční, nicméně vynikající učitel. Máme neskutečné štěstí, že u nás vyučuje. Jeho metody přímo vycházejí z přelo mových…“ „Jak tomu rozumím já, jsou jeho metody vhodné pro dospělé.“
102 ↑
Ukázka elektronické knihy