ji brala za paži. Tentokrát matka působila klidněji, ale ta druhá se neusmívala a tvářila se obezřetně. A právě matka — se zjevnou pýchou — vedla svou společnici k páskou obehnaným sedačkám pro VIP hosty. Usadily se, společně sklonily hlavy a tiše si povídaly v nezvykle hlučícím sále — pozdravy, objetí, vtipkování a rodiny pokoušející se najít šest nebo třináct míst vedle sebe. Přece jen to bylo poslední představení. Sarah vyšla z osvětlovací kabiny, kde seděla s gayem Gregem Veltinem, a vrátila se do kostymérny, jenže tam panoval neskutečný chaos. Všichni členové souboru, v kostýmech a nalíčení, se shlukli okolo kostýmního výtvarníka pana Freedmana a předávali mu dárky. Počkala, než se rozjede první jednání, pan Freedman při derniéře sledoval představení z hlediště, pak z bohaté sbírky potenciálně užitečného odpadu vyhrabala zavírací nákupní tašku s uchy, uložila do ní vyžehlené košile a pěkně je vyrovnala na dno, aby se nepomačkaly. Dnes tady bude tašek spousta, většina s dárky pro pana Kingsleyho, s plyšovými medvídky s nápisem „Díky!“ nebo bonboniérami, ačkoli pan Kingsley nedávno hlásil: „Mám od Tima přísný zákaz — ŽÁDNOU DALŠÍ ČOKOLÁDU. Zkuste poděkovat bez kalorií!“ Kdysi by v pekárně naplnila krabičku čokoládovými rolkami, protože navzdory zákazům byla vášeň pana Kingsleyho pro čokoládu všeobecné známá. Převázala by krabičku mašlí, zaplatila za ni ze svého platu, koupila by panu King sleymu v papírnictví přáníčko a přemýšlela by, co do něj napsat. Tentokrát pro něj neměla nic. A nečekala, že by si všiml. Představení skončilo, ovace utichly a členové ansámblu se s velice špatně odstraněným make-upem vyhrnuli ze šaten, aby se kolem nich mohli shluknout členové rodiny
100 ↑
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508451