Venku na parkovišti bylo přistaveno několik obrněných náklaďáků, odkud předtím s dusáním vyklusali těžkooděnci. Hlavní dějiště je uvnitř v obchodě. Valtr chvilku obhlíží zpoza rohu si tuaci. U aut jen pár řidičů v neprůstřelných vestách, pokuřují, jako by si dobrých padesát jejich kolegů šlo dovnitř s těmi štíty, obušky a plynovými maskami jenom koupit pečivo. Valtr nic složitého nevymýšlí a prostě jde s Terezou v náručí k autu. Dva řidiči ho i uvidí, něco si říkají, přece jen vychází od zadního východu obchodu, kde mají zásah, Valtr na ně kývne a tváří se naprosto samozřejmě, jako by nesl nákup v kartonové krabici, a ne bez vládné ženské tělo. Odemkne auto a položí Terezu něžně na zadní sedadlo. Na zemi pod dekou má schovaný kalašnikov. Sehne se a zbraň odjistí. Ohlédne se po řidičích, ale ti jen čumí, nikdo směrem k land cruiseru ani nevykročí. Valtr nechá kalašnikov tak, aby na něj dosáhl, sedne si za volant, nastartuje a odjíždí, ve vjezdu se míjí se dvěma velkými antony. Bude se nakládat a odvážet. Čertvíkam. Ale to už se Valtra ani Terezy netýká. Tété se probudí až potom, na jiném parkovišti u jiného super marketu. „Nebolí vás něco?“ zeptá se Valtr starostlivě. Tété jenom zakroutí hlavou a Valtr vidí, že si všimla, že má mokré punčocháče i šaty. „To ta elektrika,“ řekne věrný služebník omluvně a co nejdiskrétněji podává Tété tašku a balíček čisticích kapesníčků. „Počkám venku. Je to velikost S, tak snad se vám to bude líbit.“ Tété nejspíš až teď pochopí, co se jí vlastně stalo, zrudne, podle čehož Valtr usoudí, že se zřejmě stydí. Mlčky kývne. A vystoupí z auta a poodejde stranou, aby měla v autě soukromí. Konečně si rozbalí tajícího ledňáčka, na kterého se tak těšil. Nemusí vidět všechno. To někdy není žádoucí. Někdy je hez ké počkat si na výsledek a mezifázi vypustit. Zatímco Tété spala 98
>
>
>
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508450
na zadním sedadle, Valtr bleskově v jiném obchodě nakoupil položky ze seznamu, naložil je do auta, zkontroloval, jestli Tété dýchá, a ještě odběhl do obchodu s oblečením. Tété se teď čistí a pak si na sebe dá to, co jí vybral a zaplatil. To Valtr si ji teď obléká. Už žádné kopie obrazu. Maluje teď obraz sám. A Tété konečně vystoupí z auta. Černé žabky a tepláková souprava. Valtr vždycky chtěl vidět Tété v teplákovce, ale Tété nic takového nikdy nenosila. Maximálně džíny, ale tepláky nikdy. Až teď. Tereza vyhodila tašku s mokrým oblečením do kontejneru. Škoda, pomyslí si Valtr, mohlo se to přece jen vyprat, ale nekomentuje to a sám od sebe vytahuje balíček cigaret. Tété si bez váhání jednu vezme. „Jak dlouho jsem byla mimo?“ „Asi dvě hodiny.“ Trochu se třese. Šok teprve přijde, až si uvědomí všechny sou vislosti, myslí si správně Valtr a pečlivě Tété zapálí. „Co ten hajzl?“ zajímá se Tété tiše s pohledem před sebe. „Ten hajzl je… mimo provoz, paní Terezo.“ „Díky,“ kývne Tereza a dívá se mu najednou přímo do očí. „Valtře, pan Eda se to nesmí dozvědět. Nikam by nás už nepustil.“ Po Terezině slově „nás“ se Valtrovi málem podlomila kolena. „Jsem diskrétní, paní Terezo. Loajální a diskrétní.“ „Já to vím, Valtře. Právě proto to říkám. Jen aby sis nemyslel, že když nějaký věci panu Edovi neřekneme, tak že ho zradíme. My ho tím chráníme. Chápeš to?“ „Chápu, paní Terezo.“ Tereza nakloní hlavu koketně na stranu a přiblíží se trochu k Valtrovi. „Hezky voníš, Valtře.“ „Aqua di Gio, paní Terezo,“ vysloví to konečně Valtr a strašně si zakládá na tom, aby to vyslovil ledabyle. >
>
>
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508450
„Máš dobrej vkus,“ mrkne na něj Tété, zahodí špaček a nastoupí do auta. Každý její krok provází lupnutí, když se jedna z žabek přilepí a odlepí od chodidla. Měl jsem koupit rovnou dva páry, lituje Valtr. Ale už je pozdě. A pak Tété cestou v autě lže Edovi do vysílačky. Jaké byly v obchodě fronty. Proto s Valtrem nereagovali, když je sháněl. Uklidňuje to staré paranoidní hovado. Valtr jen mlčí, poslouchá tu rajskou hudbu. Má teď s Tété tajemství. Bylo potřeba se jednoho dne rozhodnout, komu vlastně slouží. A pak Tété vzadu brečí. Valtr se udrží a nic neříká. Jen občas se podívá nenápadně do zrcátka. Tété se pořád třese, je pohmožděná, jak po ní šlapaly boty splašených zákazníků, a na krku má zarudlé místo po paralyzéru. Musí to bolet. A musí být v šoku. Nejen z toho, co se stalo v supermarketu. I z toho kolem. Čím víc se blíží do centra, tím víc jsou výlohy obchodů zabedněné. Zase o trochu víc než minule. Není už skoro poznat, které mají roletu a které jen improvizovanou zástěnu z desek, protože jsou všechny posprejované. FUCK THE PLATFORM. To je všude. Po domech. Po zábradlích, na autobusových zastávkách, dopravních značkách, všude. Na obrubnících posedávají špinaví bezdomovci. Lavičky se kvůli nim už dávno zrušily. Tak si jenom přesedli o stupínek níž. Blíž ke špinavé zemi.
100
>
>
Ukázka elektronické knihy
>