mu dodaly filmy s Indianou Jonesem a dalšími hledači pokladů. V praxi šlo ale o mnoho hodin tvrdé práce na půdě s různými stupni jílovitosti, v zaprášených archivech nebo při třídění nálezů. Jakmile však vstoupila do Moonlight Books, poprvé v životě se jí stal přesný opak: prostý, každodenní akt jako překročit práh londýnského knihkupectví se proměnil v začátek něčeho neobyčejného. Aniž si to hned uvědomila, postupem času začala Agnes hledět na svět skrze knihy pana Livingstona jako přes nějaký výjimečný filtr. Žasla nad tím, že dosud nevěnovala ani pět minut tomu, aby se podívala na hvězdy dalekohledem, zeptala se na jedinečné postavení Jupiteru vůči kometě 67P nebo pochopila, proč se sonda Rosetta a její přistávací modul Philae jmenují právě takhle. Nechápala, proč se dříve nezaměřila na kouzlo ilustrovaných knih, jež jsou jako zrcadlo dějin, nebo na romantickou nostalgii počátku devatenáctého století, která určovala povahu mnoha koutů města, a nejen Edwardova knihkupectví. Pohled se jí rozzářil, když uviděla nové vydání Bouře, když poslouchala stížnosti paní Dresdenové či poznatky Olivera Twista nebo když zakusila neotřesitelný britský klid Edwarda Livingstona. Svět byl šedivý, a teprve když se člověk naučil se dívat, dařilo se mu pochytit určitý zlomek zářivých barev. Agnes začala chápat, že štěstí pučí z těch nejmenších, nečekaných výhonků. A kladla si otázku, jestli je možné, aby se všechny pozitivní věci v životě vešly do jediného knihkupectví. Zatímco házela starý chléb kačenám a v druhé ruce s nezájmem svírala knihu, usazená na jedné lavičce •
98
• Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508400