98
Fiona Lucasová
„Ano,“ přitakala Anna a znělo to, že se jí trošku ulevilo. „Taky jste to tak cítil?“ „Ano,“ odpověděl. Takové malé slovo a co všechno dokázalo obsáhnout. „Co se stalo –?“ Anninu otázku přerušil Lewis, který náhle vyskočil a tryskem se hnal k francouzským dveřím. Začal zuřivě štěkat na něco do tmy. „Pardon,“ zamumlal Brody a běžel za ním, popadl ho za obojek a odvedl ho zpátky do pracovny. „Minulý týden tu zaslechl sovu a od té doby je s ním těžké pořízení. Jakmile cokoli uslyší, je hned v pozoru, čistě pro případ, že by se vrátila.“ Už byli zpátky v pracovně, když se Lewis Brodymu znovu vytrhl a uháněl zpátky ke dveřím, přičemž dělal dvakrát větší rámus než předtím. Anna se tiše zasmála. Brody si musel zacpat volné ucho, aby ji vůbec slyšel. „Radši vás nechám jít, abyste si to s ním vyřídil. Dík, že jste mě vyslechl. Jsem moc ráda, že jste to zvedl.“ „Já taky,“ připustil, než zavěsil a šel za psem. Otevřel dveře a nechal Lewise proběhnout po zahradě. Doufal, že sova už je dávno pryč. Když se Lewis konečně vrátil dovnitř a těžce oddychoval, Brody ho nevyplísnil. Místo toho mu dal pamlsek, sklonil se a podrbal ho za ušima. „Hodný,“ pochválil ho tiše. „Skvěle sis to načasoval.“ Měl totiž podezření, že se ho Anna zeptá na něco, na co jí nechce odpovídat. Bude líp, když se o něm některé věci raději nedozví.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508399
KAPITOLA PATNÁCT
BRODY CHVÍLI PŘED svítáním otevřel dveře do pracovny a rozsvítil si. Přešel ke stolu a oknem vyhlédl do zahrady. Bylo ještě šero, takže za ustupující noci dokázal rozeznat jen obrysy keřů a stromů. Než si to dokázal vymluvit, vzal z jedné poličky notes a listoval jím, aby se podíval, jsou-li tam nějaké prázdné stránky. Byly. Zůstalo jich hodně. Popsané byly jen listy vpředu. Když se na ně díval, uvědomil si, jak moc se změnilo jeho písmo za tu dobu, co skoro nepsal. Čmáranice v notesu nebyly stejné, jako když byl školák, ač v sobě měly něco z jeho nevinnosti a optimismu. Dneska psal opatrně skoro tiskacími písmeny a na pero docela tlačil. Dobrá, pomyslel si. Jsou to jenom slova. Nic, čeho by ses měl bát. Kdysi jsi v tom byl dobrý. To už je ale spousta let, šeptal tichý hlásek v jeho hlavě. A kolikrát od té doby jsi to zkusil? Kolikrát jsi odešel a nechal za sebou jen prázdné stránky? Mnohokrát, odpověděl si. Notes nevytáhl z police nejmíň posledních pět let, možná déle. Třeba to teď bude jiné. Posadil se a vybral si z hrnku s psacím náčiním plnicí pero. Musel jím několikrát zatřást, než se na papíře objevila malá kaňka, ale inkoust posléze začal téct. Uchopil pero, nechal hrot vznášet se těsně nad zažloutlým papírem a vydechl.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508399
100
Fiona Lucasová
A tak seděl a zíral na netknuté stránky s prázdnými linkami nejmíň deset minut. Když už to nemohl vydržet, vstal, odložil pero a vypochodoval z pokoje. Natáhl si flísovou bundu a zamířil k zadním dveřím. Lewis šel za ním, okamžitě zmizel v zahradě a radostně honil nějakou neviditelnou kořist. Brody zavrtěl hlavou a vešel do jedné z malých kůlen na dvorku. Vypadala omšele, na zdech nebyla omítka a betonová podlaha se drolila, ale byla tam zavedená elektřina a měl tam všechno, co potřeboval. Klepl na vypínač a zapnul staré naftové topidlo stojící na podlaze, načež odhrnul plachtu z dlouhého ponku. Pod ní leželo nářadí a několik částečně vyřezaných předmětů: kroužky, kostky a různé předměty nepravidelných tvarů. Sáhl po jednom kroužku. V některých místech ještě nebyl úplně hladký. Vzal smirkový papír a jemně a rytmicky začal přejíždět přes vyčnívající vlákna. Používal čím dál jemnější papír, až byl předmět hladký a lesklý a připravený na obarvení. Stejným způsobem opracoval celkem pět kroužků, každý o něco menší než předešlý, a když byl hotový, začal je natírat jasnými zářivými barvami, neladícími s tlumenou zelení, jemnou šedí a chladnou hnědí typickou pro okolní vřesoviště. Nechal je schnout, zpod stolu vytáhl velkou krabici a postavil ji na ponk. Byla plná podobných předmětů zářivých barev. Chvíli se díval na hromadu dřevěných hraček a pak je začal jednu po druhé vytahovat a posuzovat. Většina z nich se vrátila do prázdné krabice. Jedna či dvě zůstaly ležet na pracovní ploše. Nebyly úplně perfektní. Později je opraví. Když byly všechny přijatelné kousky zpátky v krabici, podíval se na ni a povzdechl si. Moji mu minulý týden nechala na záznamníku pevné linky vzkaz. Říkala, že naléhavě potřebuje kroužky na navlékání a stavebnici s kostkami. Podle ní vypukl
Ukázka elektronické knihy