98
Fiona Lucasová
„Ano,“ přitakala Anna a znělo to, že se jí trošku ulevilo. „Taky jste to tak cítil?“ „Ano,“ odpověděl. Takové malé slovo a co všechno dokázalo obsáhnout. „Co se stalo –?“ Anninu otázku přerušil Lewis, který náhle vyskočil a tryskem se hnal k francouzským dveřím. Začal zuřivě štěkat na něco do tmy. „Pardon,“ zamumlal Brody a běžel za ním, popadl ho za obojek a odvedl ho zpátky do pracovny. „Minulý týden tu zaslechl sovu a od té doby je s ním těžké pořízení. Jakmile cokoli uslyší, je hned v pozoru, čistě pro případ, že by se vrátila.“ Už byli zpátky v pracovně, když se Lewis Brodymu znovu vytrhl a uháněl zpátky ke dveřím, přičemž dělal dvakrát větší rámus než předtím. Anna se tiše zasmála. Brody si musel zacpat volné ucho, aby ji vůbec slyšel. „Radši vás nechám jít, abyste si to s ním vyřídil. Dík, že jste mě vyslechl. Jsem moc ráda, že jste to zvedl.“ „Já taky,“ připustil, než zavěsil a šel za psem. Otevřel dveře a nechal Lewise proběhnout po zahradě. Doufal, že sova už je dávno pryč. Když se Lewis konečně vrátil dovnitř a těžce oddychoval, Brody ho nevyplísnil. Místo toho mu dal pamlsek, sklonil se a podrbal ho za ušima. „Hodný,“ pochválil ho tiše. „Skvěle sis to načasoval.“ Měl totiž podezření, že se ho Anna zeptá na něco, na co jí nechce odpovídat. Bude líp, když se o něm některé věci raději nedozví.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508399