„Ano?“ našpulila pusu Zlata a přešla k Josefíně se sklenkou ginu. „Snad přijde k chuti,“ protáhla sladce. Josefínu napadlo, že tahle ženská musí mít flirtování v genetickém kódu. Jinak si to nedokázala vysvětlit. Usrkla nápoj. Fakt to chtělo kus ledu, zamžourala k oknu. „Prý jste půjčila panu Štětináčovi peníze na chod divadla,“ držel se Tvrdík tématu. Zlata si k němu přisedla. „Potřeboval pomoct,“ vzdychla. „Divadlo je vám vším,“ obsadila jeho druhý bok Josefína. „Je,“ sáhla si na hrudník Zlata. „Kolik?“ zavrtěl se mezi nimi komisař. Na monitoru televize naskočila pětimístná částka zakončená devítkou a Richard upadl do extáze. „Dvacet tisíc,“ dýchla Tvrdíkovi do obličeje Zlata. „Paní Kociánová dala čtyřicet,“ řekl. Zlata se zvedla a erotično rázem opadlo. „Irena je bláznivá.“ „V jakém směru?“ „Pořád řeší tu hru a každýho s tím otravuje.“ „Záleží jí na tom,“ kopla do sebe zbytek pití Josefína. Útroby jí zaplavilo horko. „Tak ať jde do Národního,“ odfrkla si Zlata. „Jenže to by musela umět hrát.“ „To si myslí i váš sbormistr?“ zajímal se Tvrdík. „František je rád, že vůbec někoho do souboru má,“ odvětila. „Ironií osudu je, že jedinej, kdo má talent, je Luba.“ „Luba Hovorka?“ zdvihl obočí. „Hraje to na všechny strany,“ přikývla Josefína. „A ještě z toho má švandu.“ „Luba je zlatíčko,“ usmála se Zlata. „Ale doma bych ho nechtěla. Chudák Božka. Musela se zamilovat do takovýho hajzlíka…“ „Ale vy s ním vycházíte dobře,“ nadhodil Tvrdík. 98
Jako_ves_v_kozichu_sazba.indd 98
23.04.2022 9:15 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508388