98
„možná tam půjde trochu do tuhého, ale nenechte se rozhodit davem. Dívejte se přímo před sebe. Chci, aby svět viděl, jak disciplinovaní my fašisti umíme být.“ Poplácal Kima po obou ramenech a mírně se pousmál. „Samozřejmě také chci, aby všichni viděli vrchol tělesné dokonalosti, jehož může dosáhnout pravý Árijec.“ Mosley už se chtěl odvrátit, ale otočil se zpátky, když Kim odpověděl: „Nejsem pravý Árijec.“ „Všichni o sobě čas od času pochybujeme,“ pousmál se Mosley. „To jsou jenom nervy. Nebojte se, zvládnete to.“ Tři čtvrtě hodiny po plánovaném zahájení se padesát černých košil seřadilo do trojstupu. Jako první šli nosiči standart, za nimi následovaly ženy. Když Connie procházela kolem Kima, otočila se k němu a zavolala: „Uvidíme se tam.“ Mosley stál mezi čtyřmi bodyguardy s obušky a celý průvod uzavíral. Kim zaujal místo před ním. V dálce zaduly trubky. S přerývaným dechem vkročil do sálu. Už se sice účastnil závodů na stadionech, ale tohle bylo jiné. Nad diváky se vznášel opar z kouře, a když se k Mosleymu obrátily obří reflektory, výsledek připomínal divadelní představení. Trubky spustily další fanfáru. Hudebníci stáli v kouřovém oparu na opačném konci haly, po obou stranách pódia, jež v porovnání se dvěma obrovskými britskými vlajkami zavěšenými u stropu vypadalo titěrně. Kim procházel hlavní uličkou. Někteří lidé v hledišti zvedali ruce k pozdravu, jiní skandovali „Heil Mosley! Heil Mosley!“ Z dálky k nim doléhalo bučení. Že by uvaděči pustili demonstranty dovnitř? pomyslel si Kim. Když došli k pódiu, procesí černých košil se rozdělilo do stran a všichni se postavili na určená místa. Kim stál přímo před Connií. Podíval se na ni, ale neusmál
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508366