svítidla byla natočená do všech směrů jako ptáci sedící na drátě, překrývaly je žluté, modré a zelené filtry. Zvedla jsem malý deštník, otevřela ho a zatočila jsem s ním jako dívka v černobílých filmech. „To je nádhera.“ Přistoupila jsem ke stojanu u zdi, který přetékal hedvábnými šálami, balijskými sarongy, indickými sárí, třásňovými šaty z dvacátých let a smokingy. Nadzdvihla jsem jedno obočí. „Někdo tu rád nosí ženské šaty?“ Zasmál se. „Všechno je to na focení. Musím taky pracovat, abys věděla. Kdo sedí na zadku, musí sedět i na puchýřích.“ Zavedl mě dozadu, kde byla vedle schodiště postavená zeď, takže oddělovala zadní část prostoru bývalé garáže. „Tohle jsem postavil sám.“ Stál u dvoukřídlých dveří, které, jak jsem si všimla, měly dva odlišné sety pantů. Jedny dveře jsem otevřela k sobě a druhé dovnitř. Vstoupili jsme a Lukas odtáhl těžký černý závěs, který visel po celé délce místnosti, takže nás odděloval od její vnitřní části. Uznale jsem zamručela. „Temná komora. Předpokládám, že ty dvoje dveře a závěs jsou tady proto, aby nikdo nemohl vejít a omylem ti osvítit film. Ale kdo by ti sem vlastně chodil?“ „Rodiče, uklízečka. Ty.“ Hodil mi klíčenku. Instinktivně jsem ji chytila — byly to klíče od hlavního domu a od Lukasova domku. „Moje náhradní klíče.“ „Nechci ti narušovat soukromí.“ Zakoulel očima. „Jasně. Kdo že to nikdy neklepal, když mi chodil do pokoje? Kdo do mě nepřestal hučet, ani když jsem byl na záchodě?“ Vysokým hlasem napodobil: „Čůrat můžeš později! Tohle je důležitý!“ Bouchla jsem ho pěstí do paže. „To bych nikdy neudělala. Já jsem velmi uctivá osoba.“ Lukas rozsvítil červenou žárovku připevněnou ke stropu. Proměnilo ho to ve vysokou rubínovou sochu. To světlo mi připomnělo vykřičenou čtvrť v Amsterodamu, kde v nasvícených oknech stávají prostitutky v prádélku. Najednou jsem si uvědomila, že kluk, kterého jsem znala, se proměnil v muže a že jsme tu
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508364