98
nina de gramont
•
vražda manželů marstonových
Hloupost. Nejspíš zapadla do některé z budov. Když neměl koho pronásledovat, Archie se vrátil k autu a rozjel se k mému bytu. Zaparkoval před domem, zůstal sedět za volantem a vzhlížel k mému oknu. Nezdálo se, že za ním někdo je. Mohla jsem být v práci. V práci! Uprostřed téhle patálie. Jaký by to byl luxus předstírat, že se věnuje byznysu jako obvykle. Třeba by se měl rozjet do své kanceláře. Třeba kdyby se choval, jako by všechno bylo v naprostém pořádku, svět by se vrátil do normálu. Agatha by bez zaklepání vtrhla dovnitř jako minulý týden, noblesní a veselá, až moc se snažící působit nad věcí. Tentokrát by ho zastihla samotného. Vzal by ji do náruče a políbil, jak se sluší a patří. Samozřejmě že rád poobědvám se svou nádhernou ženou. Jak to, že mu uniklo, k čemu se chystá? Anebo to viděl, ale nestaral se o to? Kdysi dávno Agathu chránil na každém kroku a žárlil na ni natolik, že na ni málem nesměl promluvit ani číšník. Tvrdil, že si nepřeje mít syna, protože by nesnesl, aby byla oddaná jinému muži. Její náklonnost patří výhradně jemu. Vystoupil z auta a vrazil si ruce do kapes. Zíral na moje okno, jako by čekal na signál. Kdyby v něm zahlédl pohyb, vyběhl by po schodech a zaklepal. A kdybych mu otevřela, věděl by – navzdory všem svým ryzím a nefalšovaným pocitům a touze nalézt svou ženu a změnit vývoj událostí, jejž sám nastolil – že mě sevře v náruči a alespoň na chvíli unikne z chaosu, který ho obklopuje. Zasloužil by si to. Bez ohledu na okolnosti si každý člověk zaslouží zapomenout na svoje starosti. Dokud se Agatha nevrátí, nic se nezmění na tom, čeho se dopustil, a kdyby tu noc u Owenových věděl, že je to naposledy, co se se mnou miluje, pak by si to nejspíš užíval mnohem víc, jako tehdy s Agathou. Spěšně kolem něho prošla pohledná mladá žena v odřeném zimním kabátě. Zamračila se na Archieho, jako by mu četla
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508353