svůj čas s Trpaslíkem a užíval si slávy, kterou mu triumf v Basi leově ceně konečně přinesl. Arka za ním nezůstávala pozadu: během jejích belhavých vycházek po čtvrti ji spousta obyvatel poznávala. Byla okouzlená tím, že je tak známá. Když se procházela podél kanálu, přišla jí poblahopřát jedna řeznice. O několik ulic dál potkala skupinku hochů. Jeden z nich postrčil své kamarády loktem a ukázal na ni prstem. Vykulenýma očima se dívali, jak prochází kolem nich. U paty jedné věže seděl na schodech jakýsi stařík, který zvedl palec, když ji uviděl. „Hej, hej, skvělá práce,“ řekl jí. Po zbytek cesty Arka hrdě vypínala hruď, vždy připravená sklonit skromně hlavu směrem k dalšímu čumilovi, který ji za její úspěch pochválí. Nikdo další ji však nepoznal. Zklamaně dorazila ke stájím a v duchu se ptala, jestli by nebylo lepší, kdyby si na sobě nechala ten červený terčík s číslem. Hefka seděl vedle Trpaslíkova boxu (dvakrát tak velkého, než měli ostatní koně) a s vyplazeným jazykem cosi matlal na cedulku. Když skončil, vstal a se štětcem v ruce si kriticky prohlížel namalovaný nápis: Trpaslík, velký vítěz Basileovy ceny A pod tím: Jeden borion za návštěvu. Hefka vzal kladivo a zatloukl ceduli do země před Trpaslíkovým boxem. Pak nepozorovaně políbil koně na nozdry, a ten se ho na oplátku pokusil kousnout. „Fakt se najdou lidi, který zaplatí, aby se na něho mohli kouknout?“
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508216