98
V.
S .
A L E X A N D E R
•
Z R A D A
B Í L É
R Ů Ž E
Navštívila jsem jinou kavárnu poblíž té předchozí, kde jsme si daly rychlý oběd, objednala jsem si kávu a koláčky a čekala, až se na protilehlém rohu objeví Lisa s kufrem. Dohodly jsme se, že jestli se neukáže do sedmi, kdy kavárna zavírá, půjdu na nádraží a odjedu domů bez ní. Snažila jsem se zachovat klid, ale přistihla jsem se, že každých třicet vteřin zírám z okna, zkoumám jídelníček položený na stole, anebo si s přehnanou důkladností leštím brýle ubrouskem. Připozdívalo se a většina lidí se rozešla do svých domovů. Nervózně jsem svírala šálek a lžičku, ustaraná, že se Lise něco stalo. Ale asi deset minut před sedmou jsem ji zahlédla, jak stojí za oknem a pohupuje kufrem v pravé ruce. Zaplatila jsem a pospíchala za ní na nároží. Dlouho jsem ji objímala jako dávno ztracenou příbuznou. Na hlavy se nám začal snášet sníh a tál na mých zahřátých brýlích. Přitáhly jsme si kabáty blíž ke krku. „Promiň, že jsem tě nechala čekat,“ zašeptala Lisa, „ale už jsem vhodila nějaké obálky do schránky poblíž nádraží.“ Podívala se na kufr stojící u jejích nohou a počkala, až kolem nás projde pár chodců. „Tmavé ulice, prázdné budovy a poštovní schránky na opuštěných místech jsou pro nás ideální – a kromě toho se nemusíme tahat s takovým nákladem. Provázek jsem už přeřízla, takže stačí otevřít kufr a vyndat dopisy.“ Sníh, řezavý vítr, tma a prázdné ulice nám úkol usnadnily víc, než jsme předpokládaly. Obálky jsme nastrkaly do schránek v Margareten i Wiedenu. Jediný znepokojivý okamžik nadešel, když se u nás znenadání vynořila matka se synem, kteří dováděli v čerstvém sněhu. Odvrátily jsme se od nich a oni nás minuli, aniž se ohlédli. Před poslední zastávkou jsme odbočily do zapadlé uličky, kde jsme prořízly podšívku mého kabátu a vylovily z ní poslední dopisy. Byla jsem ráda, že jsou venku a v bezpečí poštovní schránky, protože se sesypaly k jedné straně a já musela kabát vyvažovat. I na Mariahilferstrasse převážně vládla tma, obchody byly na noc zavřené a zabezpečené roletami, ačkoliv někteří lidé se trousili do restaurací a z nich.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508185