Laure Margerandová nebo do culíku. Účes tanečnice, který k jejím jemným rysům dokonale sedne. Tvář postrádá jiskru. Oči jako by vybledly, zeslábly kontrasty, bělmo zrůžovělo, okraje zčervenaly. Už se nijak nenamáhá uplatňovat své přednosti. Například svým dlouhým řasám dřív dodávala na objemu trochou řasenky nebo linkou v odstínu očí, kterou nanesla na okraj víčka a lehce rozetřela. Tyhle rituály jsou pryč. Dívá se na svou vyzáblou postavu. Jídlu moc nedá a už vůbec netancuje, není se co divit, že jí tělo přichystalo takový obrázek. Působí drobně. Vždycky byla malá: metr šedesát jedna „po natupírování“, jak mívala ve zvyku dodat, aby odlehčila situaci, když se někdo zeptal na výšku. Pro ni to nikdy nepředstavovalo problém. Spíš naopak. Malá, drobná, pružná… velice pružná. Říkali jí „pírko“. V baletní třídě, kde byli na dvaadvacet holek jen tři kluci, se div nepoprali, aby se dostali do dvojice se Charlottou. Zvedačky jim šly tak hladce, když měli to štěstí, že na ni připadli. A když se později věnovala akrobatickému rokenrolu, byla stále tak oblíbená. Julien se té manýry také držel, říkal jí „moje pírko“. Přezdívka přímo předurčující další Charlottinu profesi. Trochu se protáhne. Položí si dlaň na šíji, otočí hlavou doleva a doprava, aby uvolnila napětí. Srovná se do postoje. Pánev dozadu, nohy do čtvrté pozice, bradu pěkně rovnoběžně se zemí, dlaň levé ruky do výše prsou, 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508118
ˆ ˚ ˆ ˆ PET VUNÍ NAŠEHO PRÍBEHU pravou paži nahoru směrem k nebi, pohled do daleka vpřed. Chtěla by se do toho zase pustit, ví ale, jak je ochablá. Tělo ji nebude poslouchat. A taky ty stopy po škrábancích na břiše… Ošklivé. Hnusné. Naštěstí ji nahou nikdo nevidí. Bude se muset už jednou provždy přestat škrábat. Po sprše si natáhne džíny a rozhodne se, že si na sebe vezme Julienovu košili. Zůstaly po něm ve skříni dvě, když odešel. Zapomnětlivost, nebo záminka? To nikdy pořádně nevěděla. Jedna čistě bílá a druhá bleděmodrá, obě přiléhavé, na každém rukávu se čtyřmi dírkami na manžetové knoflíčky. Jedna z jejich svatby, druhá z Nathanových křtin. Není v tom ani zapomnětlivost, ani záminka. Už neměl příležitost, kdy si je vzít. Charlotta si ohrne rukávy až k loktům. Zaváže si tenisky. K sezení za pracovním stolem oblečení jako dělané. Před týdnem rozeslala mail všem svým autorům. Má jich už jen sedm včetně Pierra-Emmanuela Franca. Nedávno přišla o pár takových, kteří se už nevrátí. Je jich málo. Žalostně málo na poplacení všech účtů, výdajů, směnek a lékařských vyšetření. Autorům napsala, že byla ve spletité situaci, že onemocněla. Že všechno trvalo déle, než předpokládala, ale že už je zase zpátky ve hře. Slíbila, že dožene ztracený čas, zdvojnásobí tempo. Samozřejmě by posunula 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508118
Laure Margerandová měsíční splátky. Autoři se zdáli být chápaví, a hlavně byli rádi, že se jejich dobrodružné záležitosti konečně zase daly do pohybu. Pustila se do práce, utřídila si archiv, znovu pročetla korespondenci s jednotlivými autory, vrátila se k posledním kapitolám, vypořádala se s proradnou pamětí. Axelle, jak slíbila, ji nenechává na holičkách. Každý den o sobě dá vědět. Jedním telefonátem, nikdy zvlášť dlouhým – zajímá se jen o to základní. „Jak ses měla, šlo to dobře? Mohla jsi udělat všechno, co sis naplánovala? Řekni mi tři pozitivní věci, které tě během dne potkaly. A dnešní veselá historka?“ Často mívá navrch Pierre-Emmanuel. Vede si pořád svou. Nechce nic slyšet. Je tím až komický. Obě se tak mají čemu smát. A když Axelle zavěsí, dme se jí srdce radostí. Je si jistá, že práci kamarádky odvádí dobře. Dnes se Charlotta mailům od Pierra-Emmanuela schválně vyhýbá. Od rána jich má už pěknou řádku. Zjevně se snaží zabírat v její schránce víc místa než ostatní. K předmětu zpráv ještě vždycky nasází pár vykřičníků, aby zdůraznil naléhavost a donutil ji přečíst je přednostně. Bude muset počkat. Nechá ho uležet. Přemýšlet… A to hlavně kvůli bouřlivé konverzaci, kterou spolu včera po telefonu vedli. Musela mu zavolat. Poslal jí celou jednu kapitolu, i když si teprve načrtli práce předcházející samotné fázi psaní. Přišel na ni s tím, že si dovoluje poslat úvod100 Ukázka elektronické knihy