Laure Margerandová nebo do culíku. Účes tanečnice, který k jejím jemným rysům dokonale sedne. Tvář postrádá jiskru. Oči jako by vybledly, zeslábly kontrasty, bělmo zrůžovělo, okraje zčervenaly. Už se nijak nenamáhá uplatňovat své přednosti. Například svým dlouhým řasám dřív dodávala na objemu trochou řasenky nebo linkou v odstínu očí, kterou nanesla na okraj víčka a lehce rozetřela. Tyhle rituály jsou pryč. Dívá se na svou vyzáblou postavu. Jídlu moc nedá a už vůbec netancuje, není se co divit, že jí tělo přichystalo takový obrázek. Působí drobně. Vždycky byla malá: metr šedesát jedna „po natupírování“, jak mívala ve zvyku dodat, aby odlehčila situaci, když se někdo zeptal na výšku. Pro ni to nikdy nepředstavovalo problém. Spíš naopak. Malá, drobná, pružná… velice pružná. Říkali jí „pírko“. V baletní třídě, kde byli na dvaadvacet holek jen tři kluci, se div nepoprali, aby se dostali do dvojice se Charlottou. Zvedačky jim šly tak hladce, když měli to štěstí, že na ni připadli. A když se později věnovala akrobatickému rokenrolu, byla stále tak oblíbená. Julien se té manýry také držel, říkal jí „moje pírko“. Přezdívka přímo předurčující další Charlottinu profesi. Trochu se protáhne. Položí si dlaň na šíji, otočí hlavou doleva a doprava, aby uvolnila napětí. Srovná se do postoje. Pánev dozadu, nohy do čtvrté pozice, bradu pěkně rovnoběžně se zemí, dlaň levé ruky do výše prsou, 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508118
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.