LOUISE ALLENOVÁ
„Ano, myslím, že už můžeme odejít. Budou si myslet, že jdeme na další večírek.“ Zdá se, že se Louisa těší, až odsud vypadne, pomyslela si Madelyn a rozveselilo ji to jako máloco v posledních několika dnech. „Vaše pošta, můj pane.“ Osmý den ráno po soirée u Dalesfordových položil Jackův komorník Tanfield malý tácek s poštou vedle Jackovy snídaně. „Ještě kávu, pane?“ „Ne, děkuju.“ Jack se natáhl a přehlédl adresy na dopisech. Většina z nich byla adresována panu Jackovi Ransomeovi, ale několik z nich bylo nadepsáno lordu Dersingtonovi. Přišlo mu to velmi divné. Lord Dersington byl jeho dědeček a potom otec. Bratr ne. Roderick užíval ten titul tak krátce, až se zdálo, že mu nikdy nepatřil. Teď byl Jackův a po dlouhé debatě s Charliem Truscottem a více než polovině karafy brandy, ho začal užívat. Řeči o tom už se šířily společností stejně jako zpráva, že se hodlá oženit se slečnou Aylmerovou. Minulý týden se Tanfield zmínil o téhle novince ve všech obchodech a také ji sdělil několika svým známým komorníkům a služebnictvu v klubech a veřejných zařízeních v zadních uličkách Mayfairu. Jejich pánové se to jistě dozvěděli u ranní kávy příštího dne. Charlie slíbil, že zprávu roznese po všech klubech a v koňské dražební síni Tattersall. Nebude dlouho trvat a chytnou se toho bulvární plátky. Jack se podíval po novinách Morning Post, kde se vždycky objevily horké klepy ve sloupcích pod formálními zprávami od dvora a ze společnosti. Ve středu o půlnoci došlo na ulici St. James’s ke kolizi, když se dva mladí džentlmeni,
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507851