DIANE GASTONOVÁ
Ano, ale teď měla nové přání. Nesplnitelné. Přání, o němž nevěděla, zda pramení ze strachu nebo z touhy. Přála si zůstat s Lucienem. To mu však nemohla říct. Závazky, které k ní podle svého soudu měl, tak daleko nesahaly. Rozhodně se kvůli ní nehodlal vzdát svého milovaného moře. Ani si ji vzít jen z pouhé povinnosti. „Jsem zvědavá, zda pak budu jiná,“ řekla po chvíli. Lucien zíral do svého talíře. „Určitě budete jiná, než jste teď.“ Hrdlo se jí stáhlo. Měla snad ztratit ten rodící pocit sebejistoty pramenící z děsivých, ale zároveň nádherných zážitků s Lucienem? Lucien však pokračoval: „Zítra přistaneme v Holyheadu a já najmu kočár, který nás vezme do Londýna.“ Claire zamrazilo. „Tak dobře. Cesta bude trvat několik dní, že?“ „Ano. Asi tak čtyři dny.“ Ještě čtyři dny v jeho společnosti. Čtyři dny, během nichž si bude muset zvyknout, že se s ním rozloučí. Až se jí paměť vrátí, změní se. To Lucien věděl. A jak by také ne? Do osudného ztroskotání žila jako dcera hraběte a několik týdnů nových zážitků nemohlo hrát velkou roli. Stále častěji si kladl otázku, zda si přeje, aby se jí paměť co nejrychleji vrátila. A odpověděl si že ne. Chtěl prožít posledních pár dní s dámou, kterou znal, nikoli s tou, jíž by se mohla stát, jak se obával. Po zbytek večeře se snažil opět chovat uvolněně, jako by se nic nedělo, ale zjišťoval, že je to čím dál obtížnější. I jemu budou chybět dny, které s ní prožil na rybářské lodi. V její blízkosti. Kdy se vzájemně dotýkali. Kdy spali v jedné kajutě. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507849