DEVÁTÁ KAPITOLA Alex věděl, že se k Tinley po tom, co spolu zažili, nechoval moc hezky. Ale měl hlavu plnou vířících myšlenek a celý ten zážitek mu až vyrazil dech. Tinley byla panna. Byla jeho, jen jeho. Jeho bratr se jí ani nedotkl. Nebylo mu jasné, proč by mu na tom vlastně mělo záležet, až na to, že žádný muž by asi nechtěl převzít ženu po bratrovi, kdyby věděl, že ji měl. Z mnoha důvodů. A on nebyl jiný. A bylo na tom něco… něco výjimečného. Až na to, že jí ošklivě ublížil, a teď, když se ples neúprosně blížil, s ní dosud neměl šanci promluvit. Ale možná to tak bylo lepší. Možná byl čas na konverzaci pryč. Stejně jim to povídání moc nešlo, jejich těla si rozuměla daleko lépe. Když byl uvnitř jejího těla, cítil se jako nikdy předtím. Bylo to jako modlitba. Jako vykoupení. Bylo to… Bylo to špatné. Ale také to bylo něco, co udalo směr jeho další cestě. Byla to cesta z problémů, a za to byl vděčný. Byl si jistý, že jeho rozhodnutí způsobí jisté pobouření, nakonec jeho asistentka se jasně vyjádřila, že někteří z mužů sem přijedou, aby se ucházeli o ženu, která má plnou podporu lirijské koruny, ale… nikdo
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507789