JACKIE ASHENDENOVÁ
Lucy nic neudělala. To já jsem připustil, aby se to stalo. Problém není ona, problém jsem já. To já jsem se projevil jako slaboch. Já bych měl plát v boji za spravedlnost jako pochodeň a ne shořet v žáru plamene sexuální touhy. Ten plamen neuhasl. Stála před ním a nabízela mu, po čem tak zoufale toužil. Nedokázal se toho vzdát. Vždyť ona je zločinec, proboha! Porušila zákony. Je můj vězeň. Ona představuje všechno, proti čemu bojuju. Nesmím se s ní zase milovat! A proč ne? ozvalo se jeho vnitřní já. Ona po tobě touží! Řekl jsi jí, že se nad ní neslituješ, že ji předáš spravedlnosti, takže od tebe vlastně nic neočekává. A když už jsi jednou ty meze překročil… Sevřel pěsti. Všechny důvody, proč by se měl držet zpátky, mu připadaly najednou falešné. Možná, že z toho dělám větší problém, než to je. Ano, myslel si, že minulou noc šlo o víc než o pouhý sex. Teď to může být jinak. Už není panna. A kromě toho už zbývá jen pár dní a týden volnosti, který jí slíbil, skončí. Předá ji spravedlnosti a doufejme, že ta poblázněnost – protože nic jiného než poblázněnost to není – pomine. Díval se jí přes stůl do oříškových očí a viděl v nich výzvu. Včera zářily jako hvězdy, když pod ním vyvrcholila a když křičela jeho jméno. „Ukaž mi to,“ prohlásila. Ukážu jí to. Možná, že se konečně dozví, co jsem zač. Rozevřel pěsti a obešel stůl, šel pomalu k ní. Nehýbala se, sledovala, jak se k ní blíží, pohledem neuhnula. Nebála se, nic ji už neděsilo. Byla jako otevřená kniha. V její půvabné tváři četl touhu. Zatoužil vzít tu tvář do dlaní a políbit ji, ale odolal tomu. Řekl jí, že nebude mít slitování a ona teď pozná, co tím myslel. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507774