DAN ABNETT
|
91
Potěšilo ji to. Zkontrolovala plánek, určila, ve které jsou sekci, a pak vypnula okolní kamery a senzory pohybu. Ohlédla se zpátky na Hawkeye a kývla. Hawkeye vyskočil, uchopil vlastní řezák a přeřezal spodní linie žiletkového drátu. V podřepu prolezl otvorem a přitom dával pozor, aby se nezachytil za luk. Pak se za ní rozeběhl. Widow s tabletem v ruce už vcházela dovnitř. Přes rameno kývla směrem k ležícímu technikovi. Hawkeye doběhl ke dveřím, zvedl bezvládného technika a vtáhl ho dovnitř. Pak za sebou zavřel průlez. Interiér chodby byl jednoduchý a nepříjemně žlutý. Díky klimatizaci tam bylo o pár stupňů chladněji a nižší vlhkost. Veškerý komfort domova uprostřed nejstarší džungle planety. Venku si Hawkeye neuvědomoval vlhkost, ani jak moc se potí. Rychle se mu ochlazovala pokožka a připadal si ulepeně. Widow už byla v pohybu, řídila se plánem na tabletu. Znovu, jakoby mimoděk, ukázala na použitelnou skříňku. Hawkeye se zatvářil rozhořčeně, otevřel skříňku a umístil do ní bezvládného technika. Dvířka zavřel až na několikátý pokus. Tou dobou už Widow stála na konci chodby a kontrolovala svou polohu. Hawkeye nasadil šíp na tětivu a pospíchal za ní. Ukázala mu tablet, aby si zapamatoval plánek. Pak mu naznačila, že půjde doprava a on by měl jít doleva. Přikývl. Rozdělili se. Hawkeye došel k servisnímu vchodu, který předtím odemkla s použitím tabletu. Otevřel jej a prošel. Ocitl se ve vnější bezpečnostní zóně, v chodbě zalité namodralým fluorescentním světlem. Kradl se vpřed s připraveným lukem.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507678