Zavrtím hlavou. Po chvíli si uvědomím, že se možná zeptala proto, že i ji pronásleduje to, co jí řekli džinové. „A ty?“ Laia si obejme rukama kolena a schoulí se. „Byla jsem sama,“ zašeptá. „Všichni zmizeli. Temnonoš si odnesl Darina. Tebe. Tase. Afyu Ara-Nur. Dokonce i E… Strážce duší. A byla tam… nějaká bouře. Ale byla živá a…“ „A hladová,“ dodám. „Chřtán, který chtěl pohltit svět. Taky jsem to cítila.“ Strážce duší se k nám obrátí. Naše pohledy se na chvíli protnou, ale on odvrátí své chladné oči k Laie. „Mluvilas o hladovém víru, Krkavče,“ řekne Strážce duší. „Jak se ti jevil? Jak vypadal?“ Uvažuju nad tím. „Byla to bouře. Obrovská bouře. A připadala mi jako… dobré nebe, já nevím…“ „Proč se ptáš, Strážce duší? Víš snad o tom něco?“ zeptá se Laia, a když Strážce duší mlčí, nakloní se blíž. „Ty jsi ten vír také viděl. Kde?“ Strážce duší však zavrtí hlavou. „Ve snech,“ zamumlá. „Musíš o tom něco vědět,“ vložím se do hovoru. „Proč by ses nás na to jinak ptal?“ Přisedne si k nám k ohni, ale od Laiy se drží dál. „Mluvil o něm augur,“ přizná nakonec. „Jaký augur?“ zeptám se. Od osvobození džinů augury nikdo neviděl. „Byl to Kain? A co říkal? On je tady v Místě čekání? Schovával se tu celou dobu?“ „Kain je mrtvý,“ odpoví Strážce duší. „Všichni auguři jsou po smrti. Temnonoš je zabil, když osvobodil džiny — všechny kromě Kaina. Ten zemřel před několika dny. A já… u toho byl.“ „Auguři jsou mrtví?“ Nedokážu to pochopit. Auguři jsou ne smrtelní. Sice je nenávidím, avšak jejich moc je ohromující.
�� 96 ��
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507623