Ztracený v pustině (Ukázka, strana 99)

„Zdá se, že jsou z toho všeho trochu rozhozený,“ poznamenal Nathan, když Sophie zdravou rukou uchopila otěže. „Ale aspoň to vypadá, že ji ta zlomenina neodradila.“ „Kdepak.“ Harry upřeně hleděl na silnici před sebou. „Vždyť ji znáš.“ Vlastně ani ne, pomyslel si Nathan, poté co se rozjeli. Minuli Ilsu, která jim zamávala na rozloučenou.

Mlčky se vzdalovali od farmy. Harry zůstal na silnici, místo aby to vzal přímo skrz výběhy, a Nathan poslouchal kamínky zvonící o karoserii, silněji a častěji než včera. Harry řídil rychleji než on, což ovšem platilo o většině lidí.

Nathanovi bylo sotva jednadvacet, když měl jeho otec tu bouračku. Tehdy už v podstatě žil s Jacqui — na její návrh — ve stejném domě, jemuž teď říkal domov. Jejich vztah byl čerstvý a plný lásky a sexu. Jacqui byla krásná na pohled a skvělá v posteli a on do ní byl už dlouho předtím zamilovaný. Cameron tou dobou studoval zemědělské podnikání a Benny byl ještě malý kluk.

Nejvíc ze všeho Nathana zasáhla naprostá obyčejnost té nehody. Carl a Liz Brightovi se vraceli domů z města, stejně jako už mnohokrát předtím. Do cesty jim vešla kráva a Carl strhl vo­ lant do strany, taktéž jako už mnohokrát předtím.

Tentokrát však zareagoval příliš pomalu nebo auto jelo moc rychle nebo trhl s volantem až moc nebo naopak málo. Auto se několikrát převrátilo a zůstalo ležet na střeše. Carla přimáčkla střecha na volant. Liz ztratila vědomí, a když se probrala, zjistila, že je tma, teče jí krev z hlavy a její manžel brzy vykrvácí.

Na­hmatala vysílačku a přivolala pomoc. Uběhlo čtyřicet minut, než se k nim dostal první člověk, a dalších třicet, než dorazila sanitka. Lékařské pomoci se jim tak dostalo teprve po čtyřech hodinách od nehody. Za celou tu dobu okolo neprojelo jediné další auto.

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507621