a také svým příbuzným. Z vaku vylovil lahev s alkoholem, chléb a sáček se sladkostmi. Stezka ke hřbitovu skoro zmizela. Hned za osadou se stáčela hlouběji do lesa. Nemusel jít daleko. Brzy se ocitl mezi hroby. Několik nízkých srubů pokrytých březovou kůrou v sobě ukrývalo mohyly jeho příbuzných. Hned vedle stál o něco vyšší podlouhlý srub. Do něho se ukládaly osobní věci zemřelých. Byly tady zbytky rozbitých saní, postrojů k zápřahu sobů, kusy oděvů, bělaly se kosti obětovaných zvířat. Aby lidem na onom světě mohly tyto předměty sloužit, je nezbytné je poškodit. Aby byly vlastně tak trochu mrtvé. Jako oni. Na jednom z hrobů ležel dnem vzhůru starý, od ohně zčernalý kotlík, plecháček, miska a několik skleněných stopek. Saša se sehnul a z boční stěny otcova hrobu vyjmul malý kousek opracovaného dřeva. Odkryl tak malé okénko, kterým mrtví mohou komunikovat se světem živých. Tiše se s blízkými pozdravil. Shrnul spadané listí z nízkého dřevěného stolku či spíše desky a postavil ho těsně vedle otcova hrobu. Z kapsy vytáhl cigarety, jednu zapálil a položil na stříšku hrobu. Druhou položil na strýcovu mohylu. Na stolek postavil nádobku s vodou. Tak si to žádal obyčej. Teprve poté vykročil k ohništi, které se nacházelo nedaleko. Nad plameny zavěsil očouzený kotlík naplněný vodou. Byl to ten samý kotlík, který ležel na jedné z mohyl. Na stůl rozložil všechno, co s sebou přinesl. Do misky nasypal pár karamel v barevných obalech a několik kulatých perníků, kousky chleba a proužky sušeného losího masa. Do stopek nalil alkohol. Sladkosti položil také na matčin a bratrův hrob. Voda na otevřeném ohni rychle vzkypěla. Uvařil čaj do dvou plechových hrnečků a postavil je na stolek. Posadil se na zem vedle hrobu a vzpomínal.
98 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507620