14 O dvacet sedm let dříve Už zase zabíjel, třetího června v noci. Od první prolité kapky krve měla Teresa pocit, že spolu mají domluvenou schůzku a vrah se na ni dostavil. Další vražda překvapila kolegy a zmátla Alberta, ale pro ni byla jen potvrzením jejích vlastních teorií. Tělo druhé oběti zachytil objektiv vrtulníku, který právě pořizoval ortofotosnímky za účelem analýzy územní expanze města. Díky nízké letové hladině bylo možné zvěčnit bezvládné X, jehož kontury se vyjímaly na travnatém porostu kousek za městem, v oblasti, kde se nacházejí vesnice s kamennými historickými centry a rezidencemi, jejichž někdejší okázalost překryly nánosy oprýskané omítky. Teresa odhrnula promočené větve převislého cedru, za krk se jí snesla sprška rosy a zbytků deště. Ve vláhou obtěžkaném úsvitu zeleň v zahradě mokvala a přisávala se k podrážkám, které se od ní při každém kroku s mlasknutím odlepily. Rozkvetlý jasmín, jímž bylo porostlé vstupní schodiště, dosud vydával svou noční vůni. Zdejší vila, drahocenná památka opuštěná počátkem 19. století, představovala hrob pod otevřeným nebem. Několikrát šla do dražby a nakonec se stala majetkem obce. Teď čekala na restauraci a obnovu, ale na záchranu už bylo možná příliš pozdě. 102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507295
Majestátní zrezivělá vstupní brána byla zajištěna řetězem se zámkem, ale byla pootevřená tak akorát, aby se jí člověk mohl protáhnout dovnitř. Našli stopy po pneumatikách. Vedly po úzké příjezdové cestě vroubené dvěma řadami lip nahoru až k prostranství před bránou, kde vrah s obětí vystoupili. Stopy dosvědčovaly přítomnost dvou osob. Zpátky se vrátila ale už jen jedna. Teresa si ty šlápoty dlouho prohlížela, zatímco kolegové je fotografovali a jednu po druhé měřili. Pokusila se napodobit způsob chůze toho, kdo zanechal větší otisky, a dělala si přitom poznámky, odhadovala výšku těla mladého a silného muže, který odpovídal jejím hypotézám. U těch druhých musela dělat drobnější kroky. Byla to nejistá chůze staršího, křehkého člověka, z nichž ale vysvítalo, že oběť svému katovi důvěřovala a tím se mu nevědomky vydala napospas. První stopy ukazovaly na typickou vzorovanou gumovou podrážku, ty druhé na hladkou podrážku z kůže. Sportovní boty versus klasická obuv. Žádné stopy po vlečení. Oba kráčeli vedle sebe až k mřížoví, kde mohutnější osoba ustoupila stranou, aby mohla ta druhá projít dovnitř. V bahně byl otištěn celý příběh. Teresa ho přelétla pohledem, proti své vůli jím byla přímo uchvácená. Nezahladil ho. Vrah ho nezahladil. Teresa se vydala dál po pěšince, kterou vyšlapaly ty přerušované kroky. Vedla kolem obvodové zdi, jež šlechtickému sídlu propůjčovala vzhled vybledlé malované truhly. Fresky znázorňovaly řecké mýty, ale pod záplavou masitých břečťanových listů nebyly místy vůbec vidět. Břečťan, který v legendách věnčil Dionýsovu hlavu a přikrýval milence v nesmrtelném objetí, byl tady symbolem zapomnění. Zahrada s nafialovělými skvrnami přeživších gladiol měla necelý hektar. Ve zdivočelé přírodě, osvobozené od lidského 103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507295
jha, byly dosud patrné známky pečlivého výběru, jehož cílem byla úhledná krása, ale už se zmocnila dříve zapovězených prostorů; štěrkové cestičky se čím dál víc ztrácely pod vrstvou plazivých šlahounů a do plísní zčernalých soch prorůstaly cizorodé kořínky. V západním výběžku zahrady se v pobořeném nymfeu v záři prvních paprsků mezi srdcovitými listy a indigovými květy leknínů zrcadlilo nebe. Jezírko tu díky dešti a rose vydrželo i přesto, že se o zahradu nikdo nestaral. Na hladině, rozčeřené křídly nízko létajících vážek, se chvěly subtilní odlesky modrých, zelených a růžových odstínů, jaké obvykle maloval Monet. V půlkruhovém výklenku mezi zčásti zřícenými sloupy stála jezerní nymfa, jedna ruka jí chyběla. Mramorová socha se začínala barvit světlem vycházejícího slunce, jehož hranice se právě nacházela v úrovni boků a už se pomalu natahovala k pupíku. Teresa odvrátila pohled a upřela ho na opačnou stranu téhle scenérie. Místo nálezu těla bylo vymezeno už v prvních hodinách minulé noci, hned poté, co je nahlásila osoba, která vyvolávala letecké snímky. Technici se věnovali své práci, Parri se skláněl nad tělem. Díky dokladům nalezeným v oděvu už byla zjištěna jeho totožnost. Šlo o dvaasedmdesátiletého muže, který bydlel na opačném konci města než první oběť. Jmenoval se Alberto Rupil. Zmizení nahlásila jeho dcera, když se muž odpoledne nevrátil z pravidelné partie boccie. Ležel na zádech, nahé paže i nohy rozhozené na zemi do polohy připomínající X, v níž byl zpozorován ze vzduchu, jako ochablá a padlá verze postavy z Leonardovy kresby Vitruviánský muž. Mrtví měli bledou barvu, kterou Teresa nebyla schopná 104 Ukázka elektronické knihy