mapučského odporu a o rudých kavalériích. Když chtěl podesáté slyšet o Panně Marii z Iquique, Hector Bracamonte mu odpovídal, že by měl spíš sledovat trpělivou, ukázněnou a metodickou práci dělníků. „Největší bitvy se vyhrávají na tom hřišti, na kterém zápasíme,“ říkal. Hector to dítě miloval, jako by bylo jeho vlastní, ale nedával to na sobě vůbec znát. Chlapská mlčenlivost nahrazovala polibky, každodenní úkolování zastupovalo mateřskou shovívavost, náročnost povinností nedávala prostor k laskání. Jako kdyby mrzoutského pracanta a nemanželské dítě pojila dohromady mužná dohoda, jeden čerpal z vyprahlosti druhého, přičemž oba už byli zvyklí, každý v opačné fázi života, na povinnosti plynoucí ze závazků. Náklonost tohoto marxisty a dělníka učinila z Ilaria Da chytré a houževnaté dítě, kterému vyhovovala suchopárnost duše a které se mělo až do konce života vyhýbat zbytečnému mazlení a ženským něžnostem. Jeho náboženstvím bylo, že žádné nevyznával. Stejně jako dělníci jedl z ešusu zeleninu uvařenou ve vodě, ráno čtyři vajíčka a ohromnou spoustu mazlavého choclo. Naučil se bez postěžování odolávat zimě, odmítat privilegia. V šesti letech se v Margotině náruči zúčastnil pochodu na podporu mladého socialisty Salvadora Allendeho, který kandidoval v prezidentských volbách, ale prohrál proti generálu Ibañezovi. Na událost si uchoval tak hlubokou vzpomínku, že od tohoto okamžiku se nikdy nenechal zlákat bohatstvím a nenašel zalíbení v luxusu, a právě v té době v něm, díky styku s lidmi, kteří burcovali davy, jednou provždy zakořenilo znechucení nad společenskou hierarchií a obdiv k utlačovaným třídám. V devíti letech by se býval podobal jakémukoli jinému mladému Francouzovi v Chile, kdyby tu nebylo ono mystické tajemství krve. Když byl Ilario Da malý, nacházela u něj Margot rysy podobné bledému a hranatému obličeji Helmuta Drichmanna, ale to jen do dne, kdy svého syna uviděla, jak si svlečený do půli těla
97
Bonnefoy-Miguel_Dedictvi_SAZBA.indd 97
11.02.2022 16:43:18 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507293