„Tomu panečku říkám maskování,“ pochvalovalo si to vzadu. Dlouho se nic nedělo a človíčkovi nakonec zvědavost nedala. Otevřel oči. Vždyť kdyby ho mravenci chtěli ulovit, už dávno by to udělali. Zamrkal a rozhlédl se. Ještě měl strach, ale protože ho nikdo nekousal, neštípal ani jinak neohrožoval, začal si ta stvoření na větvi prohlížet. „Vy nejste… Vy jste… Ne, nejste…,“ blekotal popleteně Bělásek. „My nejsme… My jsme… Ne, nejsme,“ smálo se to vpředu. „Ano, vypadáme jako mravenci,“ pokyvovalo to vzadu. „Ne, nejsme mravenci,“ pokračovalo to vpředu. „My jsme totiž housenky,“ dokončilo to vzadu. „Jsme housenky hranostajníka bukového!“ „Vy že jste housenky?“ nechtělo se věřit Běláskovi. Už viděl housenky celé zelené, které splývaly
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507247