otroků. Starší německá literatura to vysvětlovala tím, že po rozpadu říše určovali sociální poměry na jejím území Germáni, kteří měli rovnost lidí a svobodu jedince jaksi „v krvi“. Tento rasistický názor zajisté sdílí jen málokdo. Hledání počátků nerovnoměrnosti by mělo začít tam, kdy na venkov v oblasti mimo limes, který byl založen na naturálním hospodaření, vstoupil trh a peněžní vztahy. V tomto kontextu měla mimořádný význam středověká kolonizace, která se lišila od neolitické právě tím, že byla „shora“ organizována, či kontrolována a spojena alespoň zčásti s výrobou pro trh. Tento obrat nebyl samozřejmě rychlý ani synchronní a už sama otázka, kdy si venkov začal pravidelně vyměňovat 96 | statky s městem, by mohla být užitečným východiskem komparace. Ponecháme však klasické středověké kolonizační období stranou. Zvolíme východisko komparativního rozboru v tom, že budeme postupovat napříč časem a pokusíme se podle synchronní osy stanovit shody a rozdíly v tempu vývoje, který vyústil do 16. století. Vyjděme tedy z toho, že na prahu raného novověku se kladly základy pro vztah venkova a města i pro úlohu rolnictva ve společnosti, která se sice ještě nevymanila ze systému feudálního přinucení a privilegií, ale učinila již prvé kroky tímto směrem. Nechceme-li aby taková komparace byla pouhou snůškou domněnek, které by se točily kolem otázky „kdo byl zaostalejší?“, musíme hledat spolehlivější kritéria komparace. V agrární historiografii se takových kritérií používá celá řada. Základním hlediskem je zajisté hledisko výroby: čím a jak se kde lidé živili. Přitom samozřejmě nejde jen o životní úroveň, ale o skladbu potravy, která je do značné míry podmíněna přírodními podmínkami. Nejjednodušší bylo výše již zmíněné rozdělení Evropy do tří základních pásem podle klimatických podmínek a s tím spojené struktury zemědělské výroby. Hranicí mezi jižním a středním pásmem byla hranice pěstování oliv, zatímco střední pásmo bylo od severního odděleno hranicí pěstování vína. Jižní pásmo získávalo tuky z rostlinné výroby, především z oliv, protože pěstování skotu bylo spíš okrajové. Na obdělávané půdě se kromě obilovin pěstovala také rýže. Střední pásmo, které zahrnovalo většinu evropských regionů, se vyznačovalo rovnoměrným zastoupením obilnářství, pěstování dobytka a průmyslových plodin. V severním pásmu převažoval chov dobytka, lesní hospodářství a v některých regionech také průmyslové plodiny. Tyto rozdíly je třeba brát v potaz, až budeme uvažovat o souvislostech, jimiž by bylo možno vysvětlit, čím se lišili lidé a jejich život na venkově v jednotlivých regionech Evropy.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507214