si tedy uvědomit svou dokonalost? Asi to souvisí i s tou odpovědí ohledně „dobrého“ a „špatného“. Ve chvíli, kdy přijímám sebe sama i to, co je, že to prostě „je“ a nemám potřebu „to“ nebo „sebe“ hodnotit, nastává klid a přijetí jedinečnosti a dokonalost je obsažena v jedinečnosti. A jak se přenést přes tu potřebu sebe hodnotit? Jak s tím přestat, se stále soudit? Stačí se opravdu pouze “smířit” s tím, že to tak prostě “je”, anebo je zapotřebí “něčeho” více? Proč by ses soudila a hledala na sobě chyby? Nebo je nacházela na druhých? Stačí si uvědomit a přijmout, že vždy děláš „to nejlepší“, co v danou chvíli můžeš, dokážeš, umíš. Proč se zlobit na tříleté dítě a hodnotit ho, že ještě neumí počítat zlomky anebo vyjmenovaná slova? Prostě ještě to k němu nedošlo, ještě ho to nezaujalo nebo mu to ještě nikdo nepředložil k učení. Ale tohle dítě je úžasné takové, jaké ve svých
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507178