Finance podniku: Komplexní pojetí
jejich podněcování – čerpání krátkodobých úvěrů, poskytování skonta apod. K této oblasti je zapotřebí říct, že zde nezáleží jen na pozici daného podnikatelského subjektu, nýbrž i na postavení dodavatelů, odběratelů a bank. Toto běžné (operativní) řízení peněžních prostředků lze představit dle následujícího vzorce (14): P + Př – V = K
(14)
Kde: P – počáteční stav peněz, Př – příjmy zvoleného období, V – výdaje zvoleného období, K – konečný stav ke zvolenému datu. Právě konečný stav ke zvolenému datu, kdy jistou sumu peněžních prostředků potřebuje podnikatelský subjekt uplatnit (například měsíční mzdy pracovníkům), musí být zajištěn pomocí operativních nástrojů usnadňujících plánování peněžních toků. K takovýmto nástrojům lze zařadit platební kalendáře, jež je možno sestavovat jako krátkodobé (týden, měsíc apod.) či dlouhodobé. V obsahu těchto kalendářů je i přehled splatných pohledávek a závazků podniku představující očekávané příjmy a výdaje ve sledovaném období (Valach, 2003). Modely řízení peněžních prostředků Modely řízení peněžních toků jsou založené na celé řadě předpokladů a lze konstatovat, že vystupují jako zjednodušené představy týkající se vývoje peněžních prostředků ve společnosti. K nejznámějším modelům patří již popisovaný Baumolův model, jenž je založen na prodeji cenných papírů, který s nejnižšími možnými náklady spojenými se získáváním a držbou peněz pokryje finanční potřebu společnosti. Jak již víme, tento model však pracuje s nereálnými předpoklady, a právě z tohoto důvodu jsou uplatňovány ideálnější modely. Brealey a Myers (2000) doporučují například využití obyčejných tabulkových procesů představující jednoduchý nástroj pro finančního manažera v menší společnosti či pronájmy obecně použitelných modelů od bank, speciálních softwarových společností nebo konzultantů. Nývltová a Marinič (2010) jsou zase toho názoru, že se zde hodí využít Miller‑Orrův model, který je založen na využití přebytku hotovosti pro investování do krátkodobých finančních instrumentů, kdy v opačném případě dojde k jejich prodeji a tím k přeměně v hotovost. Podrobnějšímu popisu tohoto modelu jsme se již věnovali v předchozích kapitolách. 2.2.6.2 Výpočet cash flow Ke zjištění výsledného cash flow je možné se dobrat prostřednictvím dvou způsobů, a to pomocí přímé metody a metody nepřímé. V obsahu některých účetních programů je vhodné klíčování účetních operací poskytující možnost monitorovat peněžní toky pomocí přímé metody, ne vždycky však podnik účtuje dané operace okamžitě. Výhodou metody nepřímé je skutečnost, že je schopna zabezpečit přehled týkající se peněžních toků při každoročních závěrkách a v podmínkách České republiky je poté součástí přílohy účetní závěrky. Přímá metoda Sedláček (2000) uvádí, že do výpočtu cash flow pomocí přímé metody spadají pouze takové výnosy, jež směřují k příjmům v daném období a pouze takové náklady, jež 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507121
Finanční řízení a optimalizace oběžného majetku
jsou splatné v témže účetním období. Autor dále uvádí, že metodu přímou lze rozdělit na čistou přímou metodu a nepravou přímou metodu. První varianta, tedy čistá přímá metoda vychází ze změn stavů peněžních prostředků, které jsou vyvolány účetními transakcemi. Tato metoda se zdá jako bezproblémová, ovšem je třeba zmínit, že zahrnuje vysoký počet zásahů v podobě vytvoření syntetických účtů, jež by poskytly možnost přenášení výsledného salda na účty peněžních prostředků. Pro podniky bývá tato metoda velmi pracnou záležitostí a z toho důvodu upřednostňují raději nepravou přímou metodu. Ta vychází z dat a údajů, které běžně poskytuje podvojné účetnictví a tkví ve změně výnosově nákladových dat na příjmově výdajové. Tuto změnu lze charakterizovat jako transformaci výnosů a nákladů z výsledovky upravené o změny položek rozvahy na příjmy a výdaje podniku. S těmito transakcemi se ovšem pojí vyšší nepřesnost a tím tak dochází k poklesu vypovídající schopnosti výkazu cash flow. V následující tabulce 6 je zobrazen obecný postup výpočtu cash flow pomocí přímé metody. Tabulka 6: Obecný model cash flow – přímá metoda Příjmy Výdaje POČÁTEČNÍ STAV PENĚŽNÍCH PROSTŘEDKŮ PŘÍJMY ZA DANÉ OBDOBÍ VÝDAJE ZA DANÉ OBDOBÍ inkaso pohledávek materiál, energie, služby příjmy z prodeje hotovosti mzdy a jiné osobní výdaje přijaté úroky a dividendy nákladové úroky a jiné finanční výdaje jiné příjmy z provozní činnosti jiné výdaje z provozní činnosti PŘÍJMY Z PROVOZNÍ ČINNOSTI VÝDAJE Z PROVOZNÍ ČINNOSTI prodej dlouhodobého majetku nákup dlouhodobého majetku přijaté splátky dlouhodobých půjček poskytnutí dlouhodobých půjček PŘÍJMY Z INVESTIČNÍ ČINNOSTI VÝDAJE Z INVESTIČNÍ ČINNOSTI příjmy z emise akcií a dluhopisů úhrady půjček a úvěrů přijaté půjčky a úvěry dividendy a jiné výdaje z rozdělení zisku PŘÍJMY Z FINANČNÍ ČINNOSTI VÝDAJE Z FINANČNÍ ČINNOSTI KONEČNÝ STAV PENĚŽNÍCH PROSTŘEDKŮ Součet Součet Zdroj: Grünwald a Holečková (2009).
Dle odborné literatury je obecně výpočet pomocí přímé metody pro firmy vhodnější. Jedná se především o podávání bližších informací o peněžních tocích, o nižší náchylnost k účetním nepřesnostem a snazší ověřitelnost. Nepřímá metoda V případě výpočtu cash flow pomocí nepřímé metody je vycházeno z výkazu zisku a ztráty podniku, konkrétně z výsledku hospodaření, jenž je nadále upravován o nepeněžité operace, jež jsou jeho součástí. Tyto úpravy jsou schematicky znázorněny v následující tabulce 7.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507121
Finance podniku: Komplexní pojetí
Tabulka 7: Schematické znázornění úpravy výsledku hospodaření Zisk + náklady, které nejsou výdajem (odpisy) – výnosy, které nejsou příjmem –/+ změna stavu aktiv +/– změna stavu pasiv Změna peněžních prostředků Konečný stav peněžních prostředků = počáteční stav + změna stavu Zdroj: Grünwald a Holečková (2009).
V následující tabulce 8 je poté zobrazen obecný postup výpočtu cash flow pomocí nepřímé metody. Tabulka 8: Výpočet Cash flow – nepřímá metoda Stav peněžních prostředků na začátku období + výsledek hospodaření po dani z příjmů + odpisy hmotného a nehmotného dlouhodobého majetku +/– jiné náklady (výnosy) nevyvolávající pohyb peněz +/– změna stavu rozvahových položek týkajících se provozní činnosti I. Cash flow z provozní činnosti +/– přírůstek/úbytek dlouhodobého majetku, nakoupených akcií, dluhopisů II. Cash flow z investiční činnosti +/– úbytek/přírůstek dlouhodobých dluhů +/– změny vlastního kapitálu (s výjimkou výsledku hospodaření za účetní období) III. Cash flow z finanční činnosti Stav peněžních prostředků na konci období (I+II+III) Zdroj: Režňáková (2010).
Ve výpočtu pomocí nepřímé metody jsou významné především položky I., II., III., jež dávají konkrétní výsledek. Ostatní položky jsou určeny k výpočtu a neposkytují příliš důležité informace. Wöhe a Kislingerová (2007) považují nepřímou metodu za snazší a nenáročnou na vstupy. Mezi další přednosti této metody řadí skutečnost, že externí uživatel má pouze omezené možnosti nahlédnutí do struktury peněžních toků firmy. K nedostatkům pak autoři řadí značnou nepřesnost a vykazování některých nepeněžitých transakcí. V prostředí českého trhu je možné do cash flow započítat i pasivní zůstatky běžného účtu, což může mít značný vliv na výsledné hodnoty stavu peněžních prostředků.
2.3 Řízení pohledávek, faktoring, forfaiting
Pohledávky, jež vznikly v rámci obchodních vztahů, představují zásadní součást majetku podnikatelského subjektu a jako takové jsou prostřednictvím podnikatelských aktivit velmi často diskutovány, a to především ve spojení s finančními procesy. Značně významné jsou pro všechny ekonomické subjekty, právě s ohledem na fakt, že jsou považovány za významný zdroj financování. Rovněž jsou brány jako primární veličina finančních toků, 100 Ukázka elektronické knihy