Finance podniku: Komplexní pojetí
jejich podněcování – čerpání krátkodobých úvěrů, poskytování skonta apod. K této oblasti je zapotřebí říct, že zde nezáleží jen na pozici daného podnikatelského subjektu, nýbrž i na postavení dodavatelů, odběratelů a bank. Toto běžné (operativní) řízení peněžních prostředků lze představit dle následujícího vzorce (14): P + Př – V = K
(14)
Kde: P – počáteční stav peněz, Př – příjmy zvoleného období, V – výdaje zvoleného období, K – konečný stav ke zvolenému datu. Právě konečný stav ke zvolenému datu, kdy jistou sumu peněžních prostředků potřebuje podnikatelský subjekt uplatnit (například měsíční mzdy pracovníkům), musí být zajištěn pomocí operativních nástrojů usnadňujících plánování peněžních toků. K takovýmto nástrojům lze zařadit platební kalendáře, jež je možno sestavovat jako krátkodobé (týden, měsíc apod.) či dlouhodobé. V obsahu těchto kalendářů je i přehled splatných pohledávek a závazků podniku představující očekávané příjmy a výdaje ve sledovaném období (Valach, 2003). Modely řízení peněžních prostředků Modely řízení peněžních toků jsou založené na celé řadě předpokladů a lze konstatovat, že vystupují jako zjednodušené představy týkající se vývoje peněžních prostředků ve společnosti. K nejznámějším modelům patří již popisovaný Baumolův model, jenž je založen na prodeji cenných papírů, který s nejnižšími možnými náklady spojenými se získáváním a držbou peněz pokryje finanční potřebu společnosti. Jak již víme, tento model však pracuje s nereálnými předpoklady, a právě z tohoto důvodu jsou uplatňovány ideálnější modely. Brealey a Myers (2000) doporučují například využití obyčejných tabulkových procesů představující jednoduchý nástroj pro finančního manažera v menší společnosti či pronájmy obecně použitelných modelů od bank, speciálních softwarových společností nebo konzultantů. Nývltová a Marinič (2010) jsou zase toho názoru, že se zde hodí využít Miller‑Orrův model, který je založen na využití přebytku hotovosti pro investování do krátkodobých finančních instrumentů, kdy v opačném případě dojde k jejich prodeji a tím k přeměně v hotovost. Podrobnějšímu popisu tohoto modelu jsme se již věnovali v předchozích kapitolách. 2.2.6.2 Výpočet cash flow Ke zjištění výsledného cash flow je možné se dobrat prostřednictvím dvou způsobů, a to pomocí přímé metody a metody nepřímé. V obsahu některých účetních programů je vhodné klíčování účetních operací poskytující možnost monitorovat peněžní toky pomocí přímé metody, ne vždycky však podnik účtuje dané operace okamžitě. Výhodou metody nepřímé je skutečnost, že je schopna zabezpečit přehled týkající se peněžních toků při každoročních závěrkách a v podmínkách České republiky je poté součástí přílohy účetní závěrky. Přímá metoda Sedláček (2000) uvádí, že do výpočtu cash flow pomocí přímé metody spadají pouze takové výnosy, jež směřují k příjmům v daném období a pouze takové náklady, jež 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507121