„To je pro mě?“ zírala jsem na taštičku. Na další mikinu nebo boty byla moc malá. Kalhotek a ponožek jsem měla dost na každý den v týdnu. „Tak do toho,“ vybídla mě teta Růženka. „Ty si ji neotevřeš?“ „Můžu?“ Vzala jsem si taštičku a nakoukla dovnitř. „To je…“ Najednou jsem nemohla mluvit. Měla jsem úplně stažený krk. Prsty se mi třásly jako křídla vážky. „Ach, drahoušku. Udělala jsem něco špatně?“ Růženka mě láskyplně objala. „Je to jen malý dárek ode mě a strejdy Martina… abychom ti řekli, že tě vítáme u sebe doma.“ „Pero Plameňák!“ Zvedla jsem tu nádher nou věc. Byla opeřená a načechraná a růžová a dokonalá. „Děkuju! To je ten nejnádhernější dárek, jaký jsem si kdy mohla přát!“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507098