se v jejím smutném pohřebním chování už projevovala dětská útěcha: „Nakonec ale,“ prohlásila přesvědčeně, „přijde den, kdy se všechny rodiny znovu sejdou při pravým svátku věčnosti!“ Tady se zarazila, jako by se obávala, aby nějakou svou ženskou netaktností nevrhla stín na tu nadpozemskou slávu: a jen naznačila, plná tajemné úcty, na způsob toho, kdo cituje z exotických knih svaté Sibyly nebo proroka Daniela: „No jo, kdo dostane strach ze smrti, tak dělá opravdu chybu, protože smrt je jen proměna, není to nic jinýho: protože takhle se nám schválně jeví strašně škaredá, jako by to byl vlk, ale tam v ráji se nám ukáže v pravým světle, krásná jako Panna Maria, a taky tam změní dokonce i jméno, protože se tam už nejmenuje Smrt, ale Život věčný. Protože tam v ráji, když řekneš tohle slovo, smrt, ti opravdu nikdo nerozumí.“ Zmlkla, pokyvovala hlavou s neproniknutelným a uchváceným výrazem, skoro jako kdyby jí její představivost už dopředu odhalovala, i když třeba jen minimálně, nádheru té budoucnosti, o které se ale nesmělo (aby se vyjádřila náležitá zbožná úcta) mluvit příliš… Pak, když zase spustila, se nakonec nerozpakovala to uzavřít slovy: „A tak se poslední den ten překrásný Život věčný objeví s úsměvem na prahu vedle Blažené Panny s korunou, jako další ochránce všech lidí, který pro ně nachystal velkou slavnost, co nikdy nekončí. A tam se zase sejdeme s mým otcem a s mým bratrem a taky s ostatníma bratrama a sestrama, co umřeli, někdo sotva se narodil a jinej ještě v peřinkách…“ Z jejího důvěřivého a okouzleného úsměvu plného svěží, trochu nespoutané radosti bylo zřejmé, že pro ni se netečná lhostejnost věčnosti samozřejmě proměňovala v báječnou velkou slavnost se světelnou výzdobou, jásavými písničkami a tanci, s dětmi a omladinou! Sdělila mi (a znovu nasadila ten tón vznešené nádhery, který často používala, když mluvila o své rodině), že kromě ní, Nunziaty, prvorozené ze všech
98
Morante-Elsa_Arturuv-ostrov_SAZBA.indd 98
11.03.2022 13:04:14 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507055