2 Plamen duse_2 Plamen duse 20.2.15 10:00 Stránka 1
Kazlach potěžkal v ruce vak se zlatem a vypočítavě se podíval na svého návštěvníka. „Zbytek dostaneš, jsou-li mezi nimi panny.“ Muž, zaprášený dlouhou jízdu, hleděl žádostivě na zlato. „Čtyři jsou velmi mladé, pane. Mohou být jedině panny. A ostatní…“ Pokrčil rameny. „To zjistím, až je prohlédnu. Zatím…“ Kazlach hodil vak na zem. „Tohle je tvá záloha. Až prohlédnu ty dívky, pošlu otroka se zbytkem peněz. Do paláce se nevracej.“ Návštěvník podezřívavě přimhouřil oči. Jak má Kazlachovi věřit, řekne-li, že žádná z nich není panna? Ještě že měl dost rozumu a sebral také nějakou kořist, pojistku pro každý případ. Dostal rozkaz rychle udeřit a zmizet s děvčaty dřív, než se to pouštní policie dozví. Ale neodolal, aby si nevzal věc, která vypadala jako vzácnost. „Pane,“ řekl a zvedl ze země vak zlata, „snad by vás zajímalo jiné zboží?“ Kazlach si ho změřil s opovržením. Krádež bezbranných dívek nebyla to nejhorší, čím se tenhle muž živil. Byl známý tím, že obchoduje s dětmi, zvlášť s chlapci. Kazlachovi byl odporný, ale královna Laša trvala na tom, aby tu choulostivou věc vyřídil osobně. Tohle však je příliš. „Uzavřeli jsme dohodu. Vypadni.“ „Rád bych vám ukázal něco neobvyklého, něco zvlášť zajímavého.“ „Jestli okamžitě neodejdeš, dám tě vyhodit a zbytek peněz nikdy neuvidíš!“ Návštěvník se vrátil ke dveřím a dal znamení doprovodu, který ho čekal venku. Obrátil se zpět ke Kazlachovi, v ruce držel velký pytel ze surové kůže. Hlavní lékař už byl rozčílený. „Co je to?“ „Jen se podívejte.“ Muž z Palmýry rozvázal pytel, opatrně sáhl dovnitř a vytáhl ebenovou skříňku, vykládanou slonovou kostí.
Kazlach nemohl ovládnout svou zvědavost. Muž položil skříňku na stůl, zvedl víko a podíval se lékaři do tváře. „Je to lékařská skříňka,“ řekl lstivě. „Vidíte? Patřila jistě nějakému vzdělanému a bohatému lékaři.“ Kazlachovy oči už jezdily po přihrádkách s malými džbánky, svitky papyru, paličkou a hmoždířem, kostěnými jehlami a sešívacím vláknem. Viděl malé zásuvky úhledně označené egyptskými hieroglyfy – tohle není jen skříňka bohatého a vzdělaného lékaře, to je skříňka zvlášť vyškoleného lékaře. „Kdes ji vzal?“ zeptal se konečně. „Je z přepadení na cestě z Antiochie. Byl tam starý Říman a jeho otroci. Určitě to byl lékař, který si chtěl otevřít dům v Palmýře.“ Kazlach přikývl. V Palmýře bylo víc lékařů než kdekoli na světě, ještě víc než v Římě. Tenhle starý Říman by byl jen další rybou do přeplněného rybníka, a velmi vzdělanou rybou. Kazlach natáhl svůj dlouhý prst a zkoumavě se dotýkal předmětů ve skříňce, jednoho po druhém, fascinován tím, co znamenají. Průhledný kámen, kus síry, malá soška Isis – Kazlach věděl, že tato skříňka je vyvrcholení mnohaleté práce a učení. Vzal jeden z džbánečků, vytáhl zátku a přičichl. Ať to bylo cokoli, neznal to. S velkou opatrností vrátil džbánek na místo a zamyšleně se na skříňku díval. Rozhodně patřila lékaři školenému v Egyptě, na celém světě byli nejlépe vyškoleni lékaři z Alexandrie. Pocítil osten závisti, pocit, jaký jeho uschlé srdce už léta neznalo. Záviděl muži, který vlastnil skříňku. Získal vzdělání možná až na slavné Lékařské škole v Alexandrii. On sám byl nevzdělaný, jeho znalosti léčení byly ukradené, vyslíděné a vybojované. V mládí se dostal do paláce a viděl, jakou moc má hlavní lékař. Měl větší moc než král a královna, kteří jsou před nemocí a bolestí stejně bezmocní jako nejubožejší vesničané. A tak se vlichotil do přízně Malala, hlavního lékaře, a poníženě skrýval svoji pýchu. Základy léčitelských vědomostí získal od starého Malala, dál se už učil pokusy a omyly
102
103
KAPITOLA 17
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506842