lečné nálady nepanují —, ale mohli bychom tobě a tvým lidem poskytnout útočiště.“ Z hloubi duše jsem jim toužila říct, kam si to svoje přátelství můžou strčit. „Máme tady k dispozici míle a míle prázdných carrières,“ poznamenala La Reine des Thunes. „S penězi z šedého trhu bychom je mohli nachystat k bydlení pro spoustu lidí, Kmotryně.“ Pomyslela jsem na Elizu a Bluďáka, kteří místo mě vládli Londýnu. Senshield byl sice vyřazený z provozu, ale bylo jasné, že dříve nebo později Scion stejně vykouří Vidořád z doupěte. Když ho ještě k tomu budou podrývat špioni a vrhnou se na něj vojáci — což se bezpochyby brzy stane —, jak dlouho může vydržet? „A pokud vaši dohodu akceptovat nebudu?“ zeptala jsem se, jak nejklidněji jsem dokázala. „Pokud se rozhodnu proti šedému trhu bojovat?“ „To by byla opravdu škoda,“ pronesl Le Latronpuche uhlazeně. „Naše země jsou si sice blízko, ale pořád jsi hodně daleko od domova.“ Hrozba zůstala viset v zatuchlém vzduchu jako oblak páry. Le Latronpuche mě obdařil posledním zlověstným úsměvem. „Věříme, že se ti v naší citadele bude líbit, Kmotryně. A že budeš respektovat mír, kterého se nám tak pracně podařilo dosáhnout,“ uzavřel. „Doufáme, že nás zase brzy poctíš návštěvou. Do té doby sbohem.“ Za ním se tyčila socha Johanky z Arku, jejíž oči nic z toho neviděly. Otočila jsem se k velkovévodům zády a odešla. ✳
✳
✳
Z carrières nás vyvedl Le Trouvère — vzal nás jinou cestou, než použila Mélusine. Upínala jsem se k naději, že se mi podaří uzavřít spojenectví, a místo toho jsem našla další zkorumpované podsvětí. Velkovévodové měli zjevně pod palcem všechny vidoucí
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506731