manipulace informacemi v médiích, kterou nemá nikdo pod kontrolou. Anebo naopak má, těžko říct, co je horší.“ „Stejně bych z toho nebyl tak vyplašený, všechno se přece dá nějak hlídat,“ zapochyboval Prokop. „Marku, ale roboti nemají přece jenom fyzickou podobu a netahají bedny po fabrice. Vezmi si jen sociální sítě. Tam sice nikdo nic nenosí, ale všechno to řídí umělá inteligence. Nejsou to krabice, ale hromada softwaru někde v datových centrech.“ „A co na tom, že to řídí umělá inteligence? Při tom objemu dat, co tam tečou… to už je nad lidské možnosti,“ namítal Prokop. „No právě. Ale uvaž, jakou moc tím tenhle blbý software získává!“ „Jakou moc, prosím tě?“ „Třeba jenom tím, že vlastníci těchhle platforem stojí úplně mimo demokratický systém.“ „Co s tím má společného demokracie?“ nechápal Prokop. „Protože internet a sociální sítě obzvlášť jsou v podstatě veřejné fórum. Médium jako noviny, rádio, televize. A ten, kdo ty sítě vlastní, má na trhu monopolní postavení. A na‑ víc nejsou politicky neutrální. Filtrujou obsah, blokujou pří‑ spěvky, informace se označují jako hoaxy.“ Galén zkrátka ty‑ hle informatické novoty neměl rád. „Tak si můžeš udělat nezávislou síť a chovat se spraved‑ livě,“ namítl Prokop. „Myslíš?“ ušklíbl se Galén. „Tobě asi ušlo, že před pár lety skončila v Americe síťová neutralita. A Evropu to brzo taky čeká, na to vem jed.“ „Síťová co?“ znejistěl Prokop. „Předtím platilo, že žádný provozovatel na internetu ne‑ smí být zvýhodňován. Teď je to tak, že operátoři můžou roz‑ hodovat, koho pustí a s jakou prioritou. Takže, kamaráde,
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506724