Rafaelova škola - Princezna klenotů (Ukázka, strana 99)

Řád Divých Baghíra, přišla zkamenělému Vildovi na mysl vzpomínka z dětství. Na tohle nás Černunnos nepřipravil… Co teď? Veličenstvo! volal v duchu svého krále. Černá šelma zavrčela, vycenila zuby.

Vilda se dusil vlastním dechem. Je to živé, nebo ze Zásvětí?

Nebo živé ze Zásvětí?

Svaly pod lesklou srstí se zvířeti napjaly. „Čitraka!“ ozval se náhle z ohybu cesty hluboký tichý hlas a černý panter se olízl, sebral ze země figurku královny a ladnými skoky se blížil k mohutnému kentaurovi.

Vilda ani Mat nevěděli, zda si mohou oddechnout. Kentaur, který byl už téměř u nich i s vracejícím se panterem Čitrakou, se na kluky díval nepřátelsky, se rty sevřenými do podkovy. I když měl ve vlasech prošedivělé prameny a byl nesmírně pobledlý, dobrý pozorovatel Vilém ihned poznal jeho podobu s Arthosem. „Co tady děláte?“ zavrčel na ně kentaur, jako kdyby napodoboval svého pantera. „No,“ Vilda se snažil rychle postavit na nohy. „Jestli jste Jeho Výsost princ Ishan…“ „To jsem.“ „Tak pak… Král lesa s vámi to… potřebuje mluvit o Mani a…“ Vilda začal něco hledat v bezedné kapse pláště, „a posílá vám tohle.“ Snažil se, aby se mu netřásla ruka, když kentaurovi, proti kterému si připadal jako dítě, podával snítku s oříšky. Symbol moudrosti.

Ishan jen pokýval hlavou a podíval se na oříšky ve své dlani, jako by z nich četl. „Co vy máte s Její Výsostí Mani společného?“ „Jsme její spolužáci,“ odpověděl Vilém, jak měl nařízeno od Černunna. „A jako jediní z mladých elementálů ji známe už sedm let –“ „Je šťastná?“ 87 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506671

Rafaelova škola – Princezna klenotů Ishanova otázka zarazila jak Viléma, tak Matyáše. Na takový dotaz je král lesa nepřipravil. „Není,“ pravil po pravdě Matyáš. „Adhiraj umírá.“ Ishan na ně upřel oči, málem je jimi probodl. Poté cosi zavrčel na pantera a oba zmizeli jako rozpuštění v mlze.

 Představ si, Marino, psala Médea do diáře, když se kluci vrátili, neřekli ani slovo a my doteď nevíme, co v Goriásu zařídili. Teda jestli tam vůbec byli. Moc toho do konce týdne nenamluvili a v Kentaurionu byla taková depresivní atmosféra. Jako kdyby se ani neblížily Vánoce a slunovrat. Všichni měli strach z toho, co se stane, když do labyrintu nevstoupí žádný král. Ještě v pátek odpoledne se nevědělo nic o králi Balduinovi. Jako kdyby po setkání s Řádem Hvězdy severu zmizel ze světa. Ani Aidan se neobjevil. Agatha i Aneta byly opravdu vyděšené.

Po obědě se mezi studenty šeptalo, že prý byl viděn král lesa, jak jde do brány královského paláce. Paroží mu zářilo, až prozařoval mlhu v celé ulici v podhradí.

Médea se zamyslela. Po obědě měli jen jednu hodinu, pak dostali volno, aby se mohli připravit na odchod ke klenotu Faliásu.

Když jim paní Debora, Agathina matka a zástupkyně ředitele, oznamovala, že budou končit v dnešní významný den o hodinu dříve, hlas se jí třásl a bylo vidět, že má slzy v očích. A ještě jim oznámila, že šachový turnaj se odkládá na neurčito.

Nejen Médeu to všechno rozrušilo. Jako kdyby nad těžkou ­mlhou ležel ještě těžší mrak, který se chystal království zavalit, až se klenot nedočká krále.

A v šatně, do níž došly s holkami velmi pomalu, aby se u skříněk nemusely přetlačovat, bylo pozdvižení.

88 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506671

Řád Divých „Zase se vloupali do skříňky Andrewovi,“ dozvěděly se hned ve dveřích od kentaurek. „Jak to?“ nechápaly ani jedna. „To je nějaké divné.“ „Hej, co mu tam vzali? Co se tam děje?“ dloubla Médea loktem do Vildy, který ze své výšky dobře viděl přes dav studentů až ke skříňce, u níž stáli Andrew v dokonale padnoucím plášti a profesor Bernard ve zbytečně velikém saku. „Nic mu nevzali,“ kroutil hlavou Vilda. „Jen mu prostě do skříňky někdo nacpal celý komín starých kentaurionských novin.“ „Proč novin?“ nechápaly Aneta s Agathou. „Asi proto, že se pořád vytahuje, že jeho otec je mediální magnát, a on má ten kanál a natáčí videa,“ napadlo Médeu. „Rozejděte se,“ ozval se od skříněk zvučným hlasem vysoký profesor geologie. „Konjunkce na obloze a blížící se slunovrat jen umocňují emoce. Nebudeme dnes nic s horkými hlavami vyšetřovat. Sejdeme se u mě v kanceláři až po prázdninách, teď vám sem pošlu uklízečku, noviny jen tak nevyhodíme, poslouží jako podpal do kamen,“ říkal Andrewovi. „To toho vyšetří, když s tím začnou za dva týdny,“ dívali se na sebe kluci překvapeně a Mat zauvažoval dokonce nahlas. „Jak to říká Rowan o tom Scotland Yardu?“ „To bude šikana,“ hlesla vedle Médey Šárka. „Prosím tě, prober se,“ usadil ji ihned Buližník. „Vypadá snad tenhle miliardářský synek jako oběť šikany?“

 Mlha sražená v jinovatku zdobila vánočně vyzdobené stánky. Měly připomínat počátek návratu slunce, mělo se z nich servírovat občerstvení při oslavách. Jenže ustaraný Kentaurion utichl, ulicemi 89 Ukázka elektronické knihy