být zároveň selhání a úspěch, úspěšné selhání: může selhat, nakolik se ukáže neschopným záchrany, a současně uspět tím, že zviditelní běžně skryté nebo zamaskované riziko apologie, které je gestu Rettung inherentní. V dopise, který v červnu 1938 napsal Adornovi z Paříže, se Benjamin vrací k otázce Rettung podrobněji, tentokrát ne s ohledem na Kracauerovo dílo o Offenbachovi, ale ve vztahu k Adornově knize Versuch über Wagner (Esej o Wagnerovi). Přestože považuje Adornovu práci za v mnohém obdivuhodnou, tvrdí nicméně, že „historicko-filozofické hledisko Rettung […] je neslučitelné s kritickými hledisky pokroku a regresu“.138 Z tohoto úhlu pohledu „blíže nevymezené používání kategorií ‚progresivního‘ a ‚regresivního‘, jejichž přiměřenost vzhledem k ústředním tezím Vaší knihy naprosto nemám v úmyslu zpochybňovat, činí pokusy o Rettung Wagnera (na níž bych v tuto chvíli rozhodně nechtěl trvat, zvlášť po přečtení Vašeho textu s jeho zničujícími analýzami) nesmírně problematickými“.139 Podle Benjamina tedy existuje uvnitř Rettung určitý strukturní faktor bránící jí v tom, aby cele splynula s analýzou pokroku či regresu, jsou-li chápány jakožto základní určení v rámci binární opozice. Tento názor implikuje, že Rettung má temnou odvrácenou stranu dokonce i tehdy, když září obzvláště jasně, když se zdá mimo veškerou pochybnost, že se jí podařilo něco zachránit – a že záchranou čehosi jednotlivého zároveň afirmovala obecný pojem záchrany jako takové. Z Benjaminova hlediska Rettung nemůže nikdy být pouze progresivní nebo regresivní; k její nejhlubší logice patří, že je zároveň obojím a ani jedním z toho. Jaké formy může tento radikálně dialektický pohled na Ret tung nabýt ve sféře psaní a estetické tvorby? Benjamin píše: Sie sind gewiß nicht willens, mir zu widersprechen wenn ich sage, daß die Rettung als philosophische Tendenz eine schriftstellerische Form bedingt, die – um es unbeholfen zu sagen (weil ich es nicht besser formulieren kann) – mit der musikalischen eine besondere Verwandtschaft hat. Die Rettung ist eine zyklische Form, die 138 139
T. W. Adorno – W. Benjamin: Briefwechsel, s. 336. Tamtéž, s. 336–337.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506544