98
DĚJINY RUSKÉ MODERNY
označil projekt ruské moderny za neukončený. Poslední řádky jeho rozsáhlé práce jako by vyzývaly jít ještě mnohem dál – nejen za hranice umění a společenského i intimního bytí člověka, které moderna svými projekty neustále posouvala a překračovala, ale také za samy hranice života jako „přírodního“ fenoménu. Její umělecké projekty nezřídka mířily do samotného středu přírodního i kosmického dění, kde by se umění mělo podílet na totální proměně člověka, a to už nejen do podoby solovjovovského bohočlověka, ale také na zrodu zcela nové lidské bytosti, která by se mohla účastnit i nejkrajnějšího z dobových projektů – projektu spásy podle N. Fjodorova, o němž moderně blízcí představitelé ruského religiózního myšlení, zahledění jako Berďajev do vizí „člověka budoucnosti“, psali s patosem nepochybně subjektivně upřímným: V hloubi kosmické krize dochází k překonání rodící pohlavnosti, mateřství jako principu světa, tj. k oproštění od hmoty a k osvobození od rodového života díky objevené panenskosti a androgynní podobě člověka jako druhu antropos, který už život nerodí, nýbrž tvoří. Pravda a krása nemohou triumfovat v plošnosti světa, na rozlehlých prostorách rodového života, ale vystupují na kříž, neboť jen skrze mystérium ukřižování může být vzkříšena růže života světa.38
3.2 Myšlenkové kontexty ruské moderny Význam národního prostředí s jeho duchovními a historickými tradicemi i dobovými snahami a cíli pro podobu utvářející se kultury, a to zejména v údobích zlomových, si lze sotva kde tak zřetelně uvědomit jako při sledování recepce jinonárodních vlivů, jež nikdy není jednostranným aktem, nýbrž dramatickým dialogem. Cizí myšlenky mohou rezonovat pouze tehdy, když je pro ně připravena půda. Vyžadují tedy jakési „předporozumění“, byť třeba jen v podobě ještě přesně nezformulovaných otázek a problémů. To, co připravilo ruskou půdu pro přijetí nových myšlenkových a uměleckých podnětů, byly jen neurčité pocity frustrace, neuspokojenosti daným stavem věcí, rozpaků nad úrovní i zaměřením většiny literární produkce osmdesátých let, jejíž poselství se míjelo s duševním rozpoložením mladé generace. Přejímané „cizí ideje“ napomáhaly tomu, aby byly tyto nejasné nálady a tušení přesněji pojmenovány. Nejčastěji slovem „krize“, jež postupně zahrnulo všechny podstatné oblasti života. Nostalgicky kříšený „stříbrný věk“ začínal výčty pociťovaných krizí – debaty o „krizi kritiky“ a „krizi literatury“ postupně přerůstaly v ruské diskuse o „krizi hodnot“ a „krizi umění“, o „krizi racionalismu“ a „krizi pozitivismu a materialismu“, o „krizi individualismu“ a „krizi religiozity
38 Nikolaj Berdjajev: Smysl tvorčestva. Opyt opravdanija čeloveka [1916], in: N. Berdjajev: Filosofija tvorčestva, kul'tury i iskusstva, I, ed. R. Gal'ceva, Moskva: Iskusstvo 1994, s. 311. Srov. Habermasovu úvahu, osvětlující bezděčně mnohé právě z charakteru ruského modernismu: „Modernizmus je veľký zvodca, ktorý nastoľuje panstvo princípu neobmedzenej sebarealizácie, požiadavky autentickej vlastnej skúsenosti, subjektivizmu prepiatej senzibility, a tým uvoľňuje hedonistické motívy, ktoré sú nezlučiteľné s disciplínou života v povolaní a vôbec s morálními základmi účelovo-racionálneho spôsobu života“ (J. Habermas: Moderna – nedokončený projekt, s. 303–304).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506534