„Holky, zítra bude další sraz, co vy na to? První zkouška se přeci musí oslavit!“ „A co plánujete?“ chytila se toho hned Bety a rozzářeně se na nás podívala, aby nás povzbudila, že to bude určitě bezva. Aneta se znechuceně zašklebila a já se tvářila neutrálně. „Možná bychom mohli koupit nějaký drink, zahrát nějakou hru, pokecat. Prostě pohodička.“ Nutno nechat Bety, že než to za nás za všechny potvrdila, alespoň se na nás tázavě podívala. Sice nás už nenechala nic říct, ale i tak se snaha cení. „No jasně! Určitě přijdeme.“ „Jo,“ broukla jsem i přes to, že jsem si připadala jako páté kolo u vozu. Kluci se rozloučili a Bety se zamračila na Anetu. „Co ti přelítlo přes nos?“ Aneta jen potřásla hlavou a bylo jasné, že se o tom nechce bavit. Bety se na mě nešťastně podívala a pak kývla směrem k Anetě, abych jí s ní pomohla. Přemýšlela jsem, jak z toho elegantně ven, když na mě zamávala Tiny a hned si to namířila k nám. Netušila jsem, co od ní mám čekat tentokrát, ale podle toho, že se nijak neklátila a šla rázným rychlým krokem přímo k nám, zdálo se, že bude asi při smyslech. „Ellie!“ vyhrkla, když byla dostatečně blízko na to, abychom ji viděly. „To je náhoda, co?“ zasmála se tomu a v jejích očích se zablesklo. Bety si zase poposedla, jako nedočkavé děcko, Aneta zbystřila. Vzájemně jsem je představila. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506498