a tělo samý sval. Kaštanové vlasy si svázala do chaotického uzlu, z něhož trčely dvě jídelní hůlky. „Vem si raději chrániče, bažante,“ řekla mu. Karel si potěžkal tyč. Pak vztáhl ruku po chráničích, ale přitom si všiml, že ostatní studenti žádné nemají, a proto je nechal ležet. Cítil, jak si ho Lucie měří pohledem. „Kadeti, pozor!“ zvolal Max. „Může někdo Karlovi vysvětlit, proč se učíte umění hole?“ „Protože hůl neničí, nemrzačí ani nezabíjí, pane,“ odpověděl Rupert. „Hůl chrání ty, kteří potřebují ochránit, pane,“ dodal Jonáš. „Kadeti, na místa!“ Karel si stoupl naproti Lucii a napodobil její postoj. Levou nohu posunul trochu dopředu, kolena pokrčil a tyč sevřel v ruce. Při pohledu na drobnou dívku si však povzdechl. Nechtěl se prát s holkou a uhodit ji holí už vůbec ne. Když se Lucie mírně uklonila, Karel udělal totéž. Při prvním kole se trochu zahřáli výměnou úderů. Blok, úder, blok, úder. Halou se neslo hekání a zvuky holí srážejících se ve vzduchu. Karel se soustředil na rytmus. Zpočátku to bylo fajn, trochu si zahrát na Robina Hooda, ale když ho Lucie praštila přes prsty, bolestí zaúpěl. Dívka se pohybovala plynule a byla zatraceně rychlá. Šermovala a točila holí tak, že se z ní v Karlových očích stávala šmouha. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506497
Vyměnili si několik dalších úderů, jenže pak Lucie zaútočila. Dívčina hůl postupně proklepla Karlovo tělo. Schytal údery do paží, ramen, žeber a stehen. Došlo mu, proč si měl vzít ty zatracené chrániče! Při obranných úderech hůl vibrovala tak silně, že pomalu přestával cítit ruce. A to měl z pekla štěstí, že Lucie zjevně nevyužívala svou plnou sílu. „Výborně, Lucie,“ pochválil ji trenér a pak se otočil ke Karlovi. „Musíš útočit, Karle, a ne se jen bránit! Jsi predátor, synu! Do útoku!“ Karel se narovnal a pevně sevřel hůl, ale než stačil vůbec pomyslet na útok, Lucie zavířila holí, aby jej tvrdě udeřila. Karel zvedl hůl před sebe a úder odblokoval. Pak se rozmáchl. Lucie se vyhnula útoku tím, že se zaklonila. Karel si nemohl pomoct a nadále útočil opatrně, nechtěl Lucii ublížit. Její údery však nabíraly na intenzitě a bohužel i na síle. Rozmáchl se holí jako naprostý zelenáč a záhy si uvědomil svou chybu. Tentokrát podcenil Luciinu mrštnost. Uhnula před jeho úderem a udeřila ho na nechráněný bok. Ztratil rovnováhu a Lucie tak získala dost času, aby ho znovu bolestivě proklepla. Jednu ránu schytal na solar plexus, následující rána mu směřovala do levého ramene, a když se pohnul ke straně a málem se svalil, přetáhla ho holí přes záda. Poslední rána do lýtek mu podrazila nohy a on tvrdě přistál na žíněnce. Lucie se nad ním rozkročila a konec její hole mu směřoval na krk. To celé provedla, aniž by si pocuchala účes.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506497
Jediné Karlovo štěstí bylo, že údery provedla zlehka. Kdyby ho zasáhla plnou silou, nejspíš by ho teď museli křísit. Vyškrábal se na nohy a umínil si, že to prostě musí nějak zvládnout. Lucii se mu však podařilo zasáhnout pouze jednou, ze strany do paže. Hekla překvapením a úder mu nečekaně drsně vrátila. Po nekonečné půlhodině plné bolesti na ně trenér křikl: „Odstupte od protivníků! Postoj!“ Lucie a Karel od sebe poodstoupili a vzájemně se uklonili. „Na bažanta jsi nebyl špatný,“ řekla dívka a plácla ho přátelsky přes bolavé rameno. Jenže Karel věděl, že to byla jen nevinná lež z lítosti. Ve skutečnosti se při boji s holí motal jako nemehlo. Bezva, pro změnu dostal nakládačku od holky. Byl rozbolavělý, záda i paže měl poseté modřinami a podlitinami. Cítil se asi jako boxovací pytel na konci vrcholové sezóny. A to si dřív myslel, jaké že nemá štěstí, když se mu zranění tak rychle hojí. Jeho tělo se dokázalo za krátký čas samo vyléčit a zahojit utrpěné škody. Až na tu proklatou bolest. Karel pozoroval, jak se studenti trousí ze dveří tělocvičny, a vydal se za nimi. ***
100 Ukázka elektronické knihy