a tělo samý sval. Kaštanové vlasy si svázala do chaotického uzlu, z něhož trčely dvě jídelní hůlky. „Vem si raději chrániče, bažante,“ řekla mu. Karel si potěžkal tyč. Pak vztáhl ruku po chráničích, ale přitom si všiml, že ostatní studenti žádné nemají, a proto je nechal ležet. Cítil, jak si ho Lucie měří pohledem. „Kadeti, pozor!“ zvolal Max. „Může někdo Karlovi vysvětlit, proč se učíte umění hole?“ „Protože hůl neničí, nemrzačí ani nezabíjí, pane,“ odpověděl Rupert. „Hůl chrání ty, kteří potřebují ochránit, pane,“ dodal Jonáš. „Kadeti, na místa!“ Karel si stoupl naproti Lucii a napodobil její postoj. Levou nohu posunul trochu dopředu, kolena pokrčil a tyč sevřel v ruce. Při pohledu na drobnou dívku si však povzdechl. Nechtěl se prát s holkou a uhodit ji holí už vůbec ne. Když se Lucie mírně uklonila, Karel udělal totéž. Při prvním kole se trochu zahřáli výměnou úderů. Blok, úder, blok, úder. Halou se neslo hekání a zvuky holí srážejících se ve vzduchu. Karel se soustředil na rytmus. Zpočátku to bylo fajn, trochu si zahrát na Robina Hooda, ale když ho Lucie praštila přes prsty, bolestí zaúpěl. Dívka se pohybovala plynule a byla zatraceně rychlá. Šermovala a točila holí tak, že se z ní v Karlových očích stávala šmouha. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506497