arcidémonů tvrdýma jako tůň modrýma očima. Z reliéfů na sloupech v někdejším Rafedaxarrově paláci si Ditrux pamatoval jeho tvář. Aisus. Pán nebes. Nápor moci prýštící z jeho osobnosti donutil Ditruxe zpevnit kolena, protože měl dojem, že jinak ho to snad porazí. Nasupený výraz v hezké boží tváři roztál, když Aisus spočinul pohledem na Teggiovi. „Ach táááák,“ zabručel a vstal. Zadunění, které to provázelo, rozvibrovalo rolničky v malinkých vílích tamburínách. „Přivedli jste nám Essia. V tom případě vás nebudu zabíjet hned, ale udělám si na to více času.“ Z lýčené rohože na zemi se pružně zvedl další debhátar. Měl na sobě nařasenou bílou košili zastrčenou ve světle šedivých úzkých kalhotách z měkké česané kůže. Podle toho, jak se košile perleťově leskla, Ditrux usoudil, že je tkaná z jinádích vlasů. Debhátarova pleť byla světlá a napínala se na kostech. Prosvítaly pod ní temné žíly a vykreslovaly na jeho kůži fialovou síť. I duhovky jeho očí svítily bělobou, stejně jako hebce učesané dlouhé vlasy měkce kopírující jeho ramena. Grom – bůh hlubin se naklonil k Aisovi a něco mu pošeptal tak tiše, že to ani arcidémoni nemohli slyšet. Ditruxe napadlo, že mnohem pohodlnější by bylo, kdyby Grom s Aisem komunikoval telepaticky, ale pak si uvědomil, že je to divadlo. Aisus Groma vyslechl a oči mu zasvítily. „Ó, já vím, můj drahý, že jsi to pohlídal,“ zapředl. „Na tebe se můžu vždycky spolehnout. Tak se na chvilku uvolni, když máme tak vzácnou návštěvu.“ „Zdravím tě, strýče,“ oslovil Sibiel Aisa. Jeho hlas zněl chladně, ale ne výsměšně a už vůbec ne omluvně. Přehlédl čtveřici ostatních
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506496
debhátarů a řekl: „Zdravím i tebe, teto Moneto, tebe, teto Nareno, strýče Grome a strýče Huate.“ Grom šťouchl Aisa do ramene. „To bude asi to mládě z Daxova třetího vrhu,“ poznamenal, „víš, ten, co za ně jedná s Aliancí. Toho navrhuju sežrat jako prvního.“ Sibiel se na Groma kysele usmál. „Jo, vlastně je čas se představit.“ Postupně ukazoval na Xana, Lennyho, Ditruxe, Jeronese a Teggia a oznamoval jejich jména, až skončil u sebe. Ditrux se zadostiučinením kvitoval, jak Sibiel u každého z nich zmiňuje jejich předky, aby bylo patrno, že nejsou jenom potomky Rafedaxarra, ale silných a aktivních mimomizeonských bohů a bohyň. Tím dával debhátarům jemně najevo, že potomci Rafedaxarra s krví Krassiony riiberionské jak je Xan, či vnukové Rafedaxarra a Issey riiberionské jako je Jerones, nebo potomci z linie princezny Loriany z rasy jachadei, nejsou o nic méně silní, než oni. U Teggia Sibiel zmínil jen předky z Teggenovy strany, na což Grom reagoval nevěřícným úšklebkem. Mezitím se zvedli i ostatní. Ditrux rozpoznal Huata – vládce větru, černovlasého a rozcuchaného, nedbale oblečeného v šedivém overalu, jaký nosí technický personál v kosmických přístavech, Narenu – bohyni světla v nádherné jasně růžové toaletě zdobené fialovými kamínky i Monetu – bohyni noci v šedých kamaších a jasně rudé tunice, úplně stejné, jakou Ditrux zahlédl v nabídce bredeonského zásilkového katalogu. Zaznamenal, že Moneta předtím seděla společně se zasmušilým prošedivělým mužem s bradkou, oblečeným v černé kůži a obutým ve vysokých kožených botách, ve kterém 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506496
poznal boha Tmy z Riierionu. Kromě krásky v zářivě zelených vrstevnatých šatech s hříšně velkým výstřihem, si všiml ještě muže v bláznivě lesklé kostkované kombinéze. Oba to museli být cizí bohové, které Ditrux neznal, ale nelíbili se mu. Ta ženská se na ně dívala jako hladová xira na stádo krodoších telat a ten chlápek se poťouchle šklebil, jako kdyby očekával, že se seřadí do kolečka a zatancují ukláněcí besedu. Bohyni mrazu nikde neviděl, ale nepřekvapilo ho to, protože od Teggia věděl, že ta dává přednost samotě. Jakmile Sibiel arcidémony představil, řekl: „Přicházíme jednat. Navzdory tomu, co náš dědeček způsobil vám a bez ohledu na to, co jste vy způsobili nám, jsme pořád jedna rodina a Mizeon je nás všech. Chceme se s vámi dohodnout na jeho sdílení dříve, než Alianci dojde trpělivost a promění ho v prach.“ „Toho se ty krysí prdele neodváží!“ houknul nenávistně Grom. „Jsme silní a máme v záloze Trrisiela.“ „Trrisiela a tebechety?“ ušklíbnul se Sibiel. „Jejich nasazení skončilo fiaskem. Trrisiel vám tím moc dobrou reklamu neudělal. A z toho, co tu za ty roky vaší vlády vybudoval, se nám dělá zle. Nutí obecné démony do kůže smrtelníků. Očekává od raisi osobní iniciativu a tvořivé myšlení. Jedni ani druzí k tomu nejsou vybavení. Chceme se vrátit domů a dát to do pořádku. Nemáme v plánu se vám mstít za naše mrtvé. Navrhujeme se o tento svět podělit.“ Aisus na Sibiela zíral, jako kdyby mu šermoval pod nosem vytrčeným prostředníkem. „A proč bychom měli pouštět, co jsme po
100 Ukázka elektronické knihy