proč se zavedlo pravidelné mazání vzpomínek. Nechceš riskovat ztrátu kontroly nad zabijákem schopným zmasakrovat celé město. Kontrola je klíčová!“ zdůrazní. „Jsem na počátku své cesty.“ Do jídelny vstoupí pět mariňáků. Pocítím jasnou agresivní myšlenku. „Ta svině tady sedí a žere naše jídlo!“ Posadí se ke stolu, který k nám je nejblíže. Natálie okamžitě ví, o co se jedná. Vidí i mé náhlé znepokojení. „Dojez to!“ přikáže. „Čas jít do nemocnice. Doktor ti musí zkontrolovat ránu na noze.“ Přidávám na tempu a přemýšlím… Těch pět mariňáků náhle vstane od stolu a zastaví se u našeho. Jeden se neurvale opře o stůl, až zapraskají plechy. Jen lehce se opřel! Nic víc. Mohl ho stejně tak zašlápnout do země, aniž by pocítil odpor. Jídelní stoleček nebyl pro ocelové svaly umocněné silou servomotorů energozbroje soupeřem. Proč si nesundal zbroj? prolétne mi hlavou. Z tváře mu srší nenávist, zlost, pohrdání a touha po krvi! „Víš, kdo já jsem, stíne?“ pronese agresivním tónem. Dlouze si ho změřím. Zmocní se mě divné tušení, je mi něčím povědomý, možná se známe. Ale odkud? „Ne, neznám vás, pane,“ snažím se zdvořilým klidným tónem umírnit situaci. „Ha, tak ty mě neznáš, jo? Víš, ty čuráku! Já velel těm lidem, kteří měli tu tvoji zasranou prdel dostat z té zaplivané základny!“ vybalí napřímo pravdu. „Ano, já jsem ten, který velel těm mužům, z nichž jsi právě tři zabil a dva vážně zranil! Víš, co jsem teď dělal, zatímco ty si tady sedíš na pikniku a žereš? Bojoval jsem po boku našeho doktora 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506495