komnata se vymykala všemu ostatnímu, a přesto jsem to byl já. Dveřník mi dovolil vstoupit, svěřili jsme si klíče a Albert Camus si do deníku napsal dokázat nevyzradit své tajemství. Doufám, že má síla a má slabost je v této komnatě, která mne drží nad vodou silou tajemství a která mne podráží, když je příliš plná podivných věcí. Vrátil jsem se k hudbě Gesualda da Venosa a v baroku jsem nahmatal odvrácenou stranu porozumění. Tehdy neměl Santini daleko k tomu, aby se stal mým bratrem souputníkem a já mu věru jeho život nezáviděl, protože takové dílo dokáže vytvořit jen člověk nejednoznačný, který mnoho trpěl a nejspíš se provinil. Kdo má sílu tohle unést až ke světlu?“ Prudič se odmlčel. Myslel na Boha a trest, ale v duši se mu radostně nad zmatkem klenula duha smlouvy, pod kterou klesal. Myslel si: „Tak kvůli tomu se podobám Plasům?“ poznámka: První část textu byla psána pro paní Marii Holečkovou do jedné z jejích dvou knih o Santinim. Pravda, v té druhé mám text delší a objevnější, ale já přeci nepíšu proto, aby lidé četli mé věty, ale aby jeli do Plas, Rajhradu nebo do krásného Želivu. Druhá část textu byla psána kvůli Miltonu Prudičovi, Vladimíru Mertovi a Margit tlové. Je to sice zmatený text, ale snad jej osvětlí odstavec z díla E. Goreye: „Poté byl nalezen zlatý prsten zdobený rytinami listů, hroznů atp., na vnitřní straně bylo vyryto ŽELEZNÉ HORY a písmena N. S. G., která znamenala ‚Nehýbej se, Gertrudo‘.“
místa z druhé strany
Dychat s ptaky_sazba.indd Sec14:98
29.9.2008 1:33:46 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506457