HELEN DICKSONOVÁ
„Za chviličku.“ Překrásné vlasy měla shrnuté z tváře a odhalovaly tak její dlouhý, štíhlý krk. Dlouho si to nechtěl přiznat, teď už však nemohl popřít, že ho Arlette přitahuje jako žádná jiná žena před ní. Dívala se na něj, jako by měla oči jen pro něj. Viděl v nich smutek a ztrátu. Nedal jí čas cokoli říct. Bez přemýšlení ji uchopil za ruku, vtáhl ji ještě hlouběji do výklenku a společně se schovali za těžký závěs. Na vteřinu pomyslel na Marian, protože už teď věděl, co udělá. Nedokázal však odolat… a s pocitem viny, jenž se jistojistě dostaví, se vypořádá. Popadl ji za nadloktí, přitáhl si ji k sobě a objal ji. Zmocnilo se ho šílenství, a než se stihl zastavit, uchopil ji za zátylek a políbil na rty tak vášnivě, tak smyslně a dlouze, až tím Arlette dočista překvapil. Něco tak smyslného ještě nikdy nepoznala. Připadalo jí, že se vznáší, a opájela se vzduchem, který vydechoval. Klidně by se v tu chvíli mohlo zbortit samotné nebe a svět by mohl zaniknout v plamenech, nevadilo by jí to, pokud by byl po jejím boku právě William. Líbali se hladově, schováni za těžkým závěsem, a nevnímali v tu chvíli nic než sebe, ani smích ani blízkost ostatních dvořanů. Arlette se třásla. Probouzel v ní touhu, jakou jí dosud nikdo nepřinesl. Zapomněla na vše, na své problémy s Hester a Richardem i jeho odhodlání provdat ji za sira Ralpha Cromptona, zapomněla i na 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506454