LOUISE FULLEROVÁ
Charlie nechtěl přemýšlet o tom, proč to udělal. Zavřel notebook. Za oknem právě začínalo slunce prosvěcovat koruny stromů. Čím víc se Dora bude cítit platná, tím pravděpodobnější bude, že bude souhlasit, aby se sem Archie vracel pravidelně. Když ovšem Charlie pomyslel na to, že se oba brzy vrátí do Anglie, něco se v něm bolestně sevřelo. Nechtěl, aby odjeli. Ale proč vlastně musejí odjet? Co kdyby tu zůstali už napořád? Ta myšlenka se náhle v jeho hlavě rozzářila jako jasný plamen. Chce, aby tu Archie zůstal. Archie potřebuje Doru. Dora potřebuje cítit, že patří do rodiny. A jeho právě napadl dokonalý způsob, jak jí dát pocit bezpečí a stability, který tolik potřebuje. A navíc, zajistí tím, že zůstane v Macau nadobro. A s ní i Archie. „Do-do! Do-do!“ Dora se přetočila na bok, když ucítila, jak se postel vedle ní prohnula. Pak ji Archie položil ručičky na tváře a dal jí neohrabanou, ulepenou pusu a Dora se rozesmála. „Jsi celý upatlaný.“ „Promiň, to je moje chyba.“ Dora vzhlédla. Na kraji postele – své postele – seděl Charlie a upíral na ni své tmavé oči. „Snědl kus manga. Snažil jsem se ho utřít, ale –“ „Nesnáší to,“ přikývla Dora. „To mi dal jasně najevo, ale i tak jsme to zvládli.“ Charlie se natáhl, chytil jednu malou nožičku a šimral ho, dokud se klouček neotřásal smíchy. Bylo fascinující, jak rychle a snadno Archie svého bratra přijal. Ozvalo se zaklepání na dveře. „Říkal jsem si, že by se ti mohla líbit snídaně 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506420