LOUISE FULLEROVÁ
Charlie nechtěl přemýšlet o tom, proč to udělal. Zavřel notebook. Za oknem právě začínalo slunce prosvěcovat koruny stromů. Čím víc se Dora bude cítit platná, tím pravděpodobnější bude, že bude souhlasit, aby se sem Archie vracel pravidelně. Když ovšem Charlie pomyslel na to, že se oba brzy vrátí do Anglie, něco se v něm bolestně sevřelo. Nechtěl, aby odjeli. Ale proč vlastně musejí odjet? Co kdyby tu zůstali už napořád? Ta myšlenka se náhle v jeho hlavě rozzářila jako jasný plamen. Chce, aby tu Archie zůstal. Archie potřebuje Doru. Dora potřebuje cítit, že patří do rodiny. A jeho právě napadl dokonalý způsob, jak jí dát pocit bezpečí a stability, který tolik potřebuje. A navíc, zajistí tím, že zůstane v Macau nadobro. A s ní i Archie. „Do-do! Do-do!“ Dora se přetočila na bok, když ucítila, jak se postel vedle ní prohnula. Pak ji Archie položil ručičky na tváře a dal jí neohrabanou, ulepenou pusu a Dora se rozesmála. „Jsi celý upatlaný.“ „Promiň, to je moje chyba.“ Dora vzhlédla. Na kraji postele – své postele – seděl Charlie a upíral na ni své tmavé oči. „Snědl kus manga. Snažil jsem se ho utřít, ale –“ „Nesnáší to,“ přikývla Dora. „To mi dal jasně najevo, ale i tak jsme to zvládli.“ Charlie se natáhl, chytil jednu malou nožičku a šimral ho, dokud se klouček neotřásal smíchy. Bylo fascinující, jak rychle a snadno Archie svého bratra přijal. Ozvalo se zaklepání na dveře. „Říkal jsem si, že by se ti mohla líbit snídaně 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506420
MUSÍ SE VRÁTIT DO MACAA!
v posteli,“ řekl Charlie a vstal. „Doufám, že máš hlad. Já tedy ano.“ Dora ho sledovala, jak přechází pokoj a vrací se s podnosem plným jídla. Očima bloudila po jeho ramenou a pažích. To není možné, že by ho znovu mohla chtít, a přesto ten pohled stačil, aby se zachvěla touhou. „Tak – pojď sem, malá opičko,“ natáhl se Charlie pro chlapečka a zvedl ho do náruče. „Je čas si zdřímnout. Rozluč se s Dorou.“ Dora se dívala, jak odchází a v duchu si povzdechla. Bylo vlastně skvělé, že spolu trávili tolik času. Charlie měl v sobě klid, který dělal Archiemu zjevně dobře. A jí také, i když trochu jinak, pomyslela si a ucítila zašimrání v břiše, když se Charlie znovu objevil ve dveřích. K snídani měli smaženou rýži, v páře připravované bulky, plněné lahodnou zeleninou, čerstvé ovoce a smažené válečky z kynutého těsta se sladkou polevou. Všechno to chutnalo skvěle. „Ani nevím, proč mám takový hlad,“ poznamenala Dora vesele. Jejich oči se setkaly a ona se usmála. „To já bych věděl.“ Jemně jí smetl něco z tváře a pak se k ní naklonil a lehce ji políbil. „Chutnáš sladce.“ Doře přeběhlo po zádech zamrazení. To on chutnal jako rozkoš a nekonečné možnosti, všechno dohromady. „Nevadí ti to?“ zeptal se, ale ji už jeho přímost neděsila, naopak, uklidňovala ji. Nemohlo tak dojít k žádným zmatkům a byl to také jediný způsob komunikace, který vedl k tomu, že se dokázala probudit v jeho posteli. Zavrtěla hlavou. Není to přece žádný závazek, jen aférka, a oběma jim to tak vyhovuje. „Předtím jsem nedopověděl, jak jsem se domluvil se sestrami.“ Podíval se na ni a usmál se. „Nějak se to zvrhlo.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506420
LOUISE FULLEROVÁ
„A co tedy říkaly?“ Dora se ošila. Opravdu na to zapomněla? „V pátek má Archie narozeniny, tak jsem si říkal, že by bylo fajn je všechny pozvat na oslavu.“ Oslava! Takže to opravdu myslel vážně. Usmála se. „To by bylo hezké.“ „Pokud bys měla nějaký nápad, co by se mu mohlo líbit, dej vědět a já to zařídím.“ Bylo to hloupé, ale měla z toho radost. „Děkuji. Můžu nějak pomoct?“ Tmavé oči zakotvily na jejím obličeji. „Jedna věc by tu byla. Nikdo z nás neudrží tón, takže buď připravená zazpívat Happy Birthday.“ Dora na něj mlčky zírala a cítila, jak jí hrdlem začíná stoupat panika. Zpívat. Před lidmi. Před cizími lidmi. Před Charliem. Jako by ji zalila ledová voda. Dobře si pamatovala, jaké to bylo, jak jí z otevřených úst nevyšel ani tón. Bylo to jako se topit, dusit se. „Nevadí ti to?“ Cítila, že se na ni dívá. Je to nesmysl, vždyť to bude jen Happy Birthday. To určitě zvládne. Udělá to pro Archieho. S námahou přinutila rty se usmát. „Samozřejmě že ne. Ale asi mi budeš muset napsat ta slova foneticky, jestli to mám zpívat v kantonštině.“ Charlie vypadal, že ho to potěšilo. „Díky. Obvykle si na oslavy najímáme nějakého profesionálního zpěváka, ale to by asi bylo trochu moc – a nakonec, máme přece tebe.“ Doře se stáhl žaludek. „Jak to myslíš?“ „Viděl jsem nějaká tvoje videa.“ Charlie trochu zaváhal. „Byla jsi skvělá. Opravdu.“ Dora nedokázala promluvit. Mluvit znamenalo to vysvětlit, a to by nedokázala bez ztráty sebekontroly. „Už nějakou dobu jsem nezpívala.“ „Já vím. Dala jsi přednost Archiemu.“ 100 Ukázka elektronické knihy